Monča otevřela neuváženě k ránu okno na balkón, což neměla dělat, ne kvůli opicím, jak psáno v manuálu, ale kvůli zpívajícím holčičkám z NDR. Moc nechápu ty co píšou manuály, opice vidím, tak jsem připravenej, předškolní zpěvačky z NDR ne a v manuálu ani čárka. Umím nazpaměť některé odrhovačky, pač jim asi přeskakovala deska. Po 2 hodinách, zakončují svoje karaoke oslavou narozenin paneky Inge v anglickém jazyce a mizí na 9 hodinu na snídani. Vybavila se mi slovíčka při kterých dokonce slyším a vidím Šteindlera a Vávru z pořadu Alles gute die Puppe – panenka a die Trompete – trumpeta, dejte si záležet na bublavém „R“, to si pamatuju z němčinového kroužku, kam jsem chodil nedobrovolně ve třetí třídě.
Valíme na druhou pláž, jdeme kolem skal, který jsou total kolmý a nějaká borka se sápe nahoru na nějaký jezírka v žabkách, s batohem, jak když jede někam na rok po stezce, kde by mohl maximálně pan Rakoncaj. Dál jen úchvatný skalní útrvary a pak veřejný záchodky a pro Luďu foto místní unavený hajzbáby. Musela to bejt včera šichta, když v 10 ráno takhle grogy.
Dorazíme na novou pláž, kterou hlídá dost velkej ještěr a zaleháme na ručníky za doprovodu žáru slunce, za který by se nemuseli stydět ani na poušti.
Mineme lezce po skalách, který tu jsou úplně všude a dvě jeskyně pinďourů, který jsou tu prej za účelem lepší plodnosti či co. Většina místních žen je menších, než ten černej šulín vpravo.
Prozkoumáme pláže zleva a zprava. Zjistíme, že tu jsou mimo jiné bufety na lodi, který ti vykouzlí k jídlo o čem ani nesníš a jsme spokojení. Bereme pití a ananas, kterej je tady top ovoce a nedá se srovnat s tím u nás. Zrovna když uvažuju, že bych to šel s tím jídlem prubnout podruhé, spustí se neskutečnej liják, kterej se snažíme přežít pod stromy, ale moc to nepomáhá. Dvě třetiny pláže se vyklidí a my stále věříme, že bude líp i když máme všechno totálně promočené. Už chápeme, proč tu všichni nosí ty vodácký nepromokavý bagy všech velikosti. Po půl hodině je po dešti a jdeme na dlabanec, Ondra nudle, Monča krevety s rýží, Mates krevety na špejli a já pečenou bramboru.
Najednou se z ničeho nic objevuje opičí smečka rodu Makak, což jsou takový výtržníci, co ukradnou na co přijdou a vlezou vám i do batohu. Smečka se rozprostře po pláži a začíná hledat, co má kdo dobrého a já zjišťuji k čemu je tu ta ochranka. Chlapík z ochranky nejdřív mluví na opice, to evidentně nefunguje, asi jinej kmen, pak vytahuje prak z kapsy a opičí rodinka se za hlasitého protestu samce přesouvá dále. Za pár minut je tu další tlupa, tentokrát poklidná a tichá určitě jinej kmen, kterej v klidu baští listy stromů a nikoho neterorizuje. Začíná odliv jak hrom, takže dojdete v klidu na místa, kam jsem musel dopoledne plavat a na to jsou super ty vodácký nepromokavý pytle.
Večeři dnes volíme na doporučení jiný rodinky, co tu je déle než my a zítra jedou dál. Je to skoro na konci „přístavu“ kus před posledním barem, který jsou v této zapomenuté části ještě v původnim hipie stylu. Už jsem tu potkal Boba Marleyho i Jacka Sparowa. Vyšplháme se po svahu po schodech pár pater do nebe a zabíráme čast hospody, kde se sedí na zemi. Prapodivné nepravidelné zvuky jsou pády zralých kokosových ořechů. Kdo má helmu je ok…
Pro Luďka WC s mechanickým splachováním. Naber vodu ve vědru a vylej do mísy, jako Ema.
Zásobování lanovkou, resp. po kolejích do kopca.
K poslechu a tanci hraji Hovnadiv Slaný…
Pokecáme, dáme další super pokrmy, pár piv, wc turistika, ztratíme jim šipky u baru, sežereme kilo bonbonů, co jsou zdarma, 30 minut šachujeme s účty abychom se nakonec nějak domluvili. Dorazíme na ubykace a opět si vyzkouším jako starej Škopek lehnout do peřin a lemtat u toho lahváče..
