Je třeba Gutalax

Jistě jste, čtenáři, zaznamenali Akrachovu reportáž z Thailandu, kterou poctivě, co boží den nastává…nebo končí…čert, aby se v těch posunech vyznal…publikuje na našem  webu  a dává nám tak pravidelně  přičichnout troše té exotiky. Píše to skvěle, tak jak to umí jen on a já se každý den těším co zase vyvedli opičáci, germánské děti, jakého nového kámoše si akrachus pustil do bříška nebo co. Na první pohled by se zdálo, že je náš kamarád spokojený a šťastný…ale…něco v textu jakoby pořád dráždilo…vzbuzovalo obavu o přítele…jakoby nám chtěl Akrachus ještě něco sdělit…něco tajného…něco mezi  řádky…naznačit. Trápil jsem se s klíčem k této záhadě mnoho nocí až se to vynořilo…většinou stačilo zaměnit pouze jedno (někde nic a jednou dvě) písmeno v textu a zpráva od, a teď se to již neostýchám říct, nebohého Akrachuse se vyjevila. Nezbývá tedy než doufat, že se dílo povede a náš přítel dojde svého klidu…možná bude stačit, že jen dojde. Držím Ti palce, kámo.