Tak a vyrážíme směr downtown Denver. Co dodat, budovy krásný, samá kavárna a restauračka, všude sdílený koloběžky, doprava zadarmo ekobusem po hlavní 16th Street Mall, piano na každým rohu, zbytek trochu šok. Po divočině město plný bezďáků, somráků a magorů. Přísahám, že jsem nikde neviděl tolik exotů na jednom místě, kam se hneš, vysmaženej magor. V centru to byla síla, takže do parku fakt nechoď, pač tam mají základní tábor, šli jsme kolem a není to dobrý.
Fastfoody trochu špína, jsou plný dělníků ze stavby a moc sr tam neuklízí, takže je lepší si dát něco od borců v karavanu, nebo ze stánku na ulici a koukat po budovách a kochat se. Pak si skočit na poslední kafe do Starbucks, vyfotit poslední SPZ do sbírky a je na čase vyrazit do půjčovny, vrátit auto po totálně ucpaný pětiproudý dálnici. Dneska 16000 kroků už před 15 hod, sedám do auta a usínám. Co budu dělat v letadle nevím…
Odevzdání auta bylo asi za tisícinu času, co vyzvednutí. Stojí tu 4 proudy asi po 10ti autech, tak se postavíte do fronty, přiběhne maník a za 2 minuty jsme ok a valíme busem na letiště.
Paní si nás vezme na checkinu jako skupinu a poskládá nás do letadla vedle sebe. Ta z Prahy byla fakt pinda. Na rentgenu berou můj batoh 2x a Monči kabelku 2x. Pak jdeme extra na prohlídku. Monča má u sebe takovou hromadu centů, že to nešlo na RTG identifikovat a u mně má schovaný sendvič ze Subwaye, kterej vypadá, jak baliček plastický trhaviny. Díky Mončo. Jdeme radši do Mekáče, pač jsme ho nestihli a tohle je poslední možnost v USA. Naše letiště v Praze je tak trochu nákupák a tady mají naopak 5 shopů, takže jsme zase neutratili skoro nic. Tak hurá do Londýna, ale ne startovat do bouřky to fakt není zábavný. 2 hodiny to hází, jak když jedeš vlakem do Děčína. 5 hodin nekonečnýho čekání v Londýně a zábava pokračuje. Jedna lajna group 1-4, ale podle slečny jenom 1-3, takže opět na konec fronty. Tahle společnost je fakt zábavná. Poslední let a jsme doma. Úklid 4 kufrů a jdeme spát ve 23:30. Rano mně Monča budí ve 12 hod a nejde to. To bude náročný..
