Je to tady, letíme na ostrov. Není to ale ten ostrov na kterej lítá moje žena. Je to jinde a je to ten menší ostrov vedle toho zmrzlýho ostrova, teda tenhle se vlastně dokonce jmenuje zmrzlej ostrov i když je míň zmrzlej, než ten větší ostrov u kterýho to je. Nebudeme to komplikovat, je to vedle toho,  jak ho chce zabavit ten oranžovej pán, co ho střelili do ucha. No střelili, víte jak…

Hned u vstupu do letadla nepříjemnost. Budete sedět u bezpečnostního východu. Vyhodnotili jsme vás jako nejspolehlivější osoby v letadle. Já: jes…  Musíte se domluvit v případě evakuace anglicky. Já: jes…. Jste s tím v pohodě ? Já: jes… Máte nějaký dotazy ? Já: jes… Tak se ptejte.. Já: jes… No a už sedíme jinde a každej zvlášť. Někdy stačí jedno slovo pro ztrátu důvěry, tak bacha.

První zastávka je na hřbitově s kostelem, asi ať neděláme žádný píčoviny, tenhle průvodce ví, jak si sjednat respekt hned na startu. Pro pořádek, hned na začátku říkám, že vám nebudu život komplikovat místopisem, tedy názvy lokací, prostě psát kde to bylo. Každý z vás si jistě pamatuje, tak tu před lety vybuchla ta sopka a nedal to žádnej moderátor zpráv. Nechci aby se někdo z vás ztrapnil, nebo si nedej bože zlomil jazyk, nebo tak něco, pač u nás to neumí žádnej doktor vopravit.

Na hřbitově se dozvídáme, jak se dělá příjmení. Má to přísný pravidla, takže tady jsou rapeři v hajzlu, žádnej doktor, emsí nebo dog, nepřipadá v úvahu.

Buď  jsi něčí syn  …son a nebo dcera ..dóttir, takže rozhodně nemáš stejný příjmení jako tvůj fotřík, máma ani jako ségra. To je jak v Ústí, nebo v Chomutově, prostě říkáš, že to je ségra vod bráchy a každej ví… No a když sis vybral jiný pohlaví, což se tady taky může, tak to pošéfovali na jseš něčí  dítě, takže končíš příjmení na …bur.

Pak jedeme na most mezi kontinenty. Prostě tu trochu praskla zem, pač se tu napojujou, nebo spíš rozpojujou dvě desky, evropská a americká. Každej rok se to šoupne vo 2 cenťáky. Někdo by řekl, že je to málo, ale moje žena by byla nadšená.  Všude je z těch prasklejch šutrů černej písek, takže mám toho bordelu hned plný boty.

Další štace je tepelná elektrárna. Jenže žádný čmoudíky ani šmoudi jako u nás třeba v Třebovicích. Naopak pára a žádný lidi. Prostě vyvrtaj ďouru do země v který je beztak všude láva a je to. Všude se valí mraky páry, takže vlastně taky čmoudíky, ale čistý a voňavý. No voňavý, trochu síra a další sajrajty. Připadám si jak ve filmu ocelový město vod Julese Verna.

Dost bylo páry, valíme dál. Objedeme novej maják, abychom se koukli, kde byl starej maják. Ikonický místo je už bez majáku. Zatřásla se zem a kus útesu není a maják taky v prdeli.

Koukám na to a poprvé mi dneska naskočila Bjöjk, začínám tu holku a její hudbu chápat. Teda chápat hudbu, ne zpěv, ten jazyk je peklo. Ten jazyk je tak odříznutej od zbytku světa, že se moc nerozvíjel a tím pádem ani moc nekazil. Přečtou si bez problémů 200 let starý texty a to u nás nedáš.

Valíme přes dědinu, což je tady asi všechno, když tu je dohromady ani ne 390.000 obyvatel a 90.000 koní na území o 30% větší, než jsme my… Nedávno tu ve vsi pukla zem, vytekla sem láva a většina lidí se odstěhovala. Nechali tu nový baráky a jsou fuč. Trochu město duchů. Silnice jsou opravený, elektriku zatím kluci vyřešili, že položili kabel na zem. No abyste to chápali, ne tak jak myslíte, tady položil fakt kabel na elektriku.

Dneska toho bylo dost, valíme domů. No, není to úplně domů domů, ale domů tady na tom ostrově, jako dočasnej domov. Krajina se cestou mění z lávových polí na zelený pastviny na kterých jsou všude koně, ovce, racci a divoký husy. Jo a mraky jsou tak nízko, že tu se skoro dotýkají silnice. A jak by řekl děda Komárek, chčije, chčije a chčije… Zavřená silnice, už to začíná, takže musíme najít objízdnou trasu. To se tady prostě děje, ráno jedeš do práce po silnici a odpoledne není.

Na ubykace dorazíme ve 20:45 místního času… Hele v koupelně je vana, místo sprchy, dost netradiční na hotel. Když pustíš horkou vodu, tak pochopíš. Voda z termálního pramene s trochou síry a dalších překvapení. Jdu se naložit a popřemýšlet co nám to vyléčí, nebo co z toho chytnu…

Share