Kdo má zaplacenou modrou lagunu ? To je otázka, která mi nedala dnes v noci spát i když jsem utahanej, jako nikdy. Trochu se bojím, pač jsem vyrostl na Policejní akademii a i když to bylo se simultánním tlumočením, tak jsem leccos pochopil s tím nočním modrým podnikem. Ráno si přivstaneme, pač musíme zabalit, protože večer nebyl čas, měl jsem nějakou práci, to víte, ta mladší žena. Snídani opět pojistila pekárna ve vedlejším domě. Dnes je tady nezvykle rušno, začal víkend a je tu pořád fronta. Dorazila policejní hlídka a pak evidentně trojice místních kluků, co jdou na ryby. Obě party blonďatí vikingové jak hovado, sotva projdou dveřma…
Jedeme do Reykjavíku, kouknout na hlavní město, ale cestou se zastavíme na termální prameny, prostě hodně různobarevných čmoudíků a bezpečně největší smrad, co jsme za tenhle týden potkali. Je jenom 12 stupňů ale konečně teplo, protože nefouká vítr a svítí slunce. Kousek od smradíků je jezero a v této lokalitě se to občas třese, tak se to jezero propadá a pomalu zvětšuje.
Jedeme směr hlavní město, takže sbohem přírodo, čeká nás město. Je to nejseverněší hlavní město světa a pravděpodobně i největší. Žije tu ve městě a blízkém okolí 250.000 obyvatel z 390.000 total Island. Ulice a chodníky ve městě jsou z nějaké míry vyhřívané. Mají tolik teplé vody a páry, že si tu prostě na ulici udělali podlahový topení.
Parkujeme u katedrály a cestou musím pozdravit tu nasranou kočku z naší knížky. Katedrála se stavěla 41 let. Varhany měří 15 metrů a váží 35 tun. Je tu unikátní akustika, takže tu probíhají velké koncerty, takže tu mají překlápěcí sedadla, na faráře a na varhany. A teď bacha, zásadní socha, žádnej Kryštof Kolumboic, ale tenhle týpek Leifr Eiricsson, ten objevil ameriku, to byl jinej drsoň.
Projdeme si hlavní třídu s výkladem a bud dávat je zásadní věci, tohle bylo dřív vězení, dneska úřad vlády. Tohle je takovej Islandskej Masaryk, který má velký podíl na samostatnosti Islandu a vymanění se z nadvlády Dánska. Zajistil samostatnost na 40 let s tím, že budou respektovat Dánskýho krále. Když ta smlouva vypršela a borci řekli, že budou dál samostatní, tak řekli v Dánsku ok a bylo to. Jde se na jezero, pak nějaký sochy a baráky a 3D mapa Islandu s přednáškou, kde jsem ještě nebyl. No tak jsem byl koukám na zájezdu pro šámpóňáky, všechno ostatní je drsná liga, tak příště…
Obídek dáme v Island street food, což je, útulnej podnik, kde jedou mladý kluci bezednou polívku. Prostě si dáš jehňečí, překvapení moře a třetí nevimco, buď do misky a nebo do bochníku chleba. Když to dojíš a ta jehněčí byla velká výzva, tak si můžeš přidat kolikrát chceš. Pak nějaký obchody místních hadrů do nepohody asi nejvíc je 66, ale je to raketa. Nabízel jsem ledvinu, pač mi banka dá už jen nezajištěnej úvěr a prej by to šlo, pač táta prodavačky je rybář a vykuchat to umí, ale jsou už moc prochlastaný. Pak zase nějaký baráky a sochu a šup na kafe do pekárny. Zase na každém stole lahev místní vody, dostanete ji tu všude grátis, kolik vypijete. Jenže už nejsou prachy, tak se jako rozmýšlíme, co si objednat a opatrně vylemtáme tu lahev, nenápadně vyčůrat a když už přišla slečna po šestý, tak se vopatrně dekujeme zadem přes pekárnu ven. Chodí tu takhle zadem dost jejich kámošů a vždycky něco zařvou na pekaře, tak jsme to udělali stejně a prošlo to.
Souvenir shopping začíná a taky docela brzo končí, pač tu nikde nemají zásadní vikingskej merch, takže žádný sekery, žádný meče, žádný přílby ani štíty. Kdybych tu žil, tak udělám business s tímhle a jsem ve vatě. Takže nakonec mejdlo zapletený do svetru, nášivka na bágl, hrnek, bonbony a hypotéka dočerpána. Ještě jdeme na tu katedrálu, jede tam výtah, tak to naše tělo zvládne. Ještě foto z venku a to bude problém, tady je lidí a nikdo se neblejskne a nejde do hajzlu. Foto, kontrola celý rodiny 5 minut na jedný fotce, jestli to je dobrý a znova a znova a znova. Tak sorry za ty lidi….
Co tu dost frčí a stojí se tu velký fronty, jsou hot dogy. Nechápeme proč, tak to jdeme zjistit do Víkinga ve foodtracku u katedrály. Dáváme exclusive a do třetice jehněčí variaci, takže po gulášku, vývaru přijde tahle paráda. Cena asi 150, ale je to strop, uvnitř je trhaný maso na jemno a epesní omáčky. Utřít hubu a rychle do muzea, pač v katedlále hajzlík není, čemuž nevěřím a diskutuji 10 minut s pokladní, že viking, varhaník i farář musej čůrat a nedej bože tak kakat. Jenže vehementně kýve hlavou a říká “nemáme. Aha a kam chodíš kadit ty ? A mlčí. No nic jedinej hajzlík v okolí je na mince a já fyzicky Islandský prachy ani neviděl, natož měl v kapse, pač tu jede všude bezkontaktní platba, no a vstup do muzea stojí, jak nájem v Jirkově a na 10 min to nemá cenu, pač to je už odjezd. Tak jdeme alespoň okouknout sochy v zahradě, která je grátis, pomazlit místního kocoura a jedeme.
Kdepak na hotel po celodenním courání po městě, ale na tu modrou lagunu, kam se mi nechce. Vypadá to, že to je kousek, ale bude to trabl, pač v červnu tady soptilo, praskla sem a valilo se to rovnou na cestu a původní silnice neexistuje. Borci to nechají vychladnou, vykousnou pruh, natáhnou asfalt a jede se.
Neberte si s sebou falešný zlato, pač zčerná, poctivý uloupený vikingama v evropě je v pohodě. To bude trabl, pač tam moje je vověšená, jak holka z Mostu, ale neví. Tak dobrý, ta modrá laguna, není noční podnik, ale vyhlášený termální koupalistě. Jo a nesmí se tu taky čůrat do vody, pač se to zbarví do fialova, vytáhne vás plavčík na břeh a s megafonem v ruce zavolá vaše jméno a něco, že jste jako čuně a pak tam musíte deset minut stát a všichni na vás koukají. Fakt dost nepříjemný, říkal jeden kamarád. No nic, jediná cesta je skočit si pak do stánku pro pleťovou masku z místního bahna a pak jsem zmizel nenápadně v davu. Snad to nebude mít nějaký další následky pro toho kamaráda, pač si myslím, že tu něco chystá Kazma, převlečenej za plavčíka. Ano plavky tu mají jen hosti, plavčíci péřovky a čepice, pač je asi 12 stupňů. Voda parádní, jsou tu o sauny, jeden drink v beach baru v ceně, takže parádní den, až na tu malou nepříjemnost. Do sprch, odstředit plavky ve ždímačce a pomalu na hotel, zejtra letíme. Jo a s tím zlatem nekecali, 30 let to procházelo, takovejch peněz ušetřenejch a radost byla vždycky, jak z vopravdovýho, stačila jen dražší krabička. Takže ty nepříjemnosti jsou nakonec dvě, bude tedy asi pár dní tichá domácnost.
Takže na hotel, teda vlastně máme na jednu noc místní dům, nová dřevostavba se 4 ložnicemi. Zuby, probrat fotky, dneska a pak asi ještě hodně dlouho nic nebude, insta a deníky. Je půl dvanáctý a ve čtyři se vstává, tak spát, což s tím blikajícím majákem za voknem bude asi trabl. Až to budete číst, tak už nebudu na Islandu, ale v časoprostorový kapsu, díky posunu…
