OFICIÁLNÍ BIOGRAFIE

Slánské (od r.2015 i švermovské) poeticko – výtvarně – hudební uskupení Hovězí na divoko funguje od června roku 2013…název vykrystalizoval sice později, ale zakládající členové pasují pravěk svých performancí k datu zahájení Music on the Square 2013. Pověstná je kupříkladu mírumilovná snaha donutit hostující muzikanty k další produkci vniknutím na podium a rozprouděním davu hesly JEŠTĚ ZBÝVÁ ŠEST MINUT či MÁTE MALÝ PÉRA. Necitlivým nepochopením ze strany zvukaře pak spontáně vzniká happening VYPLI PROUD.

Záfortenská
Těmito akcemi si umělecká skupina HOVNADIV udělala jméno a dostala se do povědomí širší veřejnosti. Originálním zpracováním známých songů (namátkou VÍ ÁR D ČEMPJNS, MÁM RÁD VŮNI TVÝ KŮŽE, JE JAKÁ JE, PREZIDENT JE BUZNA či MAXIPES FÍK) se brzy stali miláčky obyvatel prostoru ulice Záfortenská, jejíž tmavé kouty jsou ideálním zázemím k realizaci celého konceptu. Je třeba zmínit, že i mnoho hostů vystupovalo v tomto zlatém věku Hovnadivu…za svými okny tak mohli obyvatelé spatřit ročovského barda Martina či kladenskou pěvkyni Týničku.

Wilsonova
Zásadní zlom v éře tělesa nastává v okamžiku, kdy se členové stěhují do lokality ulice Wilsonova. Nejbližší okolí restaurace U Zlatého kapra známého spíše pod lidovým názvem U rybiček, ožívá neotřelými happeningy SKLÍZENÍ PLODŮ STROMŮ nebo KOVÁŘ či BÁSNÍK aneb ROVNÁNÍ ŽELEZ. V této době se také nedílnou součástí stávají online reportáže, především přes sociální sítě…lajkující fans motivují kapelu k ještě lepším výkonům i konzumaci. Sláva i vyčerpávající nasazení se samozřejmě odráží i v soukromí členů. Někteří dostávájí osobní tresty, jiní sedají ráno za volant se zbytkáčem a některé pravidelně bolí hlava.

Chytré texty rezonují na pravidelných zkouškách se sofistikovaným konceptem jenž by se dal velmi těžko zařadit do nějaké škatulky…a jestli tak jedině Hard DaDa Core. Malý názorový rozkol z října 2013 se podařilo společným úsilím (i za podpory nejmenovaného dodavatele not z Božkova) překonat a skupina jede na stejné vlně.

Bojkot „Ryb“ a přesun do Jazz Cafe Fany
Prostor v ulici Wilsonova, kde jsme nalezli, a věřili, že navždy, zázemí v útulně zahuleném prostředí restaurace U zlatého kapra (Ryby, Rybičky), se nám zpočátku zdál jako ideální stanoviště. Inspirující, s dobrým pivem, přesto trochu sociálně chladné. Trpělivě jsme čekali na vlídnější přijetí a poctivě prolévali z koncertní činnosti těžce vydřené chechtáky. Nemůže to dlouho trvat, než si obsluha všimne, že si takoví umělci vybrali útočiště právě zde, říkali jsme si.
Že musí být rádi, jsme ani v nejmenším nepochybovali. Ale jak to tak bývá, některé si pletou laskavost velkých diškrécií se slabostí. Podezření v nás narůstalo jako houba ve vlhkém sklepě. Po zaplacení již x-tého piva, které si nikdo neobjednal a nevypil, jsme nalíčili past. Naše pozorné zraky jsme mazaně maskovali za rozjařenou hladinku a při placení jsme si byli jistí, že nás ta jedna a samá pinglice zase lupla. Ale to už je moc. I na klidného a trpělivého Krytu (který to mimochodem vždy vodsral). S výkřikem “svině zlodějská” složil elegantním švihem stojan s tácky a již sem nikdy nepáchl. Co ale dál? Se smutkem se ptáme. No budeme chodit k Fanymu. Od těch dob tomu není jinak.

Tágže hysterie v kosce:
U Antoša si nás nevážili.
Ve Fishes nás jedna (ty druhý dvě jsou OK) vobírala na pivech.
Z Ungeltu se kapelníkovi dělaly beďary.
Na Skálu je to daleko.
JCF je OK, dokud nás smrt nerozdělí nebo Fany nevyhodí.

A JAK TO BYLO DÁL?

Zbytek bohaté historie kapely zatím čeká na své sepsání. Nastiňme si jen heslovitě další vývoj.

• První koncert
• Konkurz na zpěváka a personální změny
• Druhý koncert
• První kniha
• Wikipedie
• První web