Snídaně je dnes po dlouhé době na hotelu, takže využiju stroj na led, můj kelímek velikosti „super big gulp“ a vyrobím si super big ice tea na cestu, abych nelemtal jenom vodu, nebo přeslazený limo a přeslazený ice tea. Dnes vyrážíme do Mesa Verde na skalní indiánská obydlí a jdeme lézt, vysoko lézt. Ondra se těší na medvěda, pač tu jsou už zase odpadkáče se zabezpečením proti otevření divou zvěří. Prej to má jinak se zvířaty, než všichni ostatní, mají ho ráda a dovolí mu všechno, medvěda a pumu nevyjímaje. Pro jistotu se s ním loučím.
V 6 století se zde usadili indiáni a po roce 1000 začali budovat ve výklencích vysoko ve skalách zděné stavby. V době 13 století toto místo opustili a přestěhovali se na jih a nikdo netuší proč. Když tak koukám na to sucho a porost kolem, tak bych tipoval změnu klima, fakt nechápu, jak tu mohli něco pěstovat a vyžít z vody ze sklaního průsaku. Od 1906 je to NP, což je vůbec jeden z prvních v USA.
Teď valíme směr Durango. Vycházka, fotky, kafe, suvenýr, bezďáci, týpci co si balí jointa hned před obchodem, kde si legálně koupíš travku, místní týpek co je prudí, shopping večeře a snídaně. No a valíme zase mimo civilizaci, pač tady je masakr lidí. Valíme do hor přes San Juan a horský průsmyk Vlčího potoka 3300 mno do dnešního bydliště. South Fork je roztahaná osada za průsmykem, kde dnes budeme spát ve stylově vyzdobeným motelu, kterej říká, že tu medvědi dávají dobrou noc. Monča dostává od kluků průvodců láhev skvělýho vína s medvědem a s přáním k narozkám. Vybalujeme véču, otvíráme lahvinku na terase před pokojem a užíváme krásný večer v horách s barevnou oblohou nad hlavou.
Zítra je cesta na přání, Pikes Speak 4300 mno autem.
