Sice díra, ale maji tu benzínku, poštu, golfový hřiště a na pokoji wifi, kávovar a jen v našem pokoji ledničku. Vyrážíme směr Subway, pač je to motel bez snídaně, ale tady to doženeme 4x subway snídaní a ještě nabalíme 3 mega sendviče na oběd do hor, 50$ končí v pekle, ale jídla je na celý den. Je to poslední místo ve městě, hned potom následuje cedule na dálnici, která upozorňuje, že dalších 100 mil nejsou žádné služby. Mimochodem, stále jsme u Mormonů, takže se zde nesmí v žádných potravinách prodávat alkohol, koupíte tu stěží pivo, co je tak šestka nebo osmička pro skláře do fabriky, prej light.
Jedeme hodinu pouští, prašnou cestou a kamením, celou dobu je kolem zataženo a prší, tak se modlíme, pač jestli sprchne, tak se odsud nedostaneme. Jezdí se sem na koni nebo čtyřkolou. Potkáme jeden jedinej mega pickup a chlápek nevěřícně kroutí hlavou a prohlasí „ty woe Pražáci“. Navštívíme chrám slunce, chrám měsíce a selenitovou horu, která vypadá jak skládka skla v Novým Boru. Je to posvátné indiánské místo, jsme tu sami v okruhu 25 mil, ticho jak v hrobě. Nekonečná krajina a neslyšíš tu vůbec nic. Objevit se na kopci 3 indiáni na koni, tak se podělám.
Pak valíme na další tradiční výšlap, kterej je zase víc do vejšky, než do dálky na kamenou bránu. My máme jednu Pravčickou a tady je za každou skalkou, ale když jsem tady, tak jdeme. No a na picnic do sadařského kraje Mormonů.
Pak zase skály, tentokrát 150 km neprostupná hradba a my valíme opět autem parkem, kaňonem po asfaltce, pak po prašné cestě a pak musíme aktuálně prázdným korytem 2 kilásky po svých. Snad nepřijde přívalák. Uff ještě není konec, ale čeká nás 300 metrů kamzičí stezkou daleko i vysoko na jezírka. No a zase zpátky, teplota se vrací do normálu a začíná se škvařit úplně všechno.
Poslední vyhlídka na Husí krky a valíme do vesnice Torrey, cestou natankujeme 100 litrů, takže asi zejtra zase pojedeme daleko. Lehkej shopping večeře ve vesnickým obchůdku, kde mají zatím nejlepší cowboyský klobouky, co jsme zatím potkali. Okouknout snídaňové menu na zítra, cola, nějaká mlska, pivko, ukázat ID a valíme na motel, sorry ještě zastávky na bizony a vypadá to dnes na ubytko v rekordním čase 19 hod .
Asi ani nebu psát, že to bylo dneska zase všechno dost vysoko cca 2000 mno a vyjímečně zima 25° C. Lehce vybalíme v motelu, jak z filmu. Máme za sousedy typický motorkáře, co to mají na párku a kalí lahváče na zápraží. Někdo prej chce vyměnit pokoje. Já ne, ten náš je fakt vzorovej, mini telka, proprděná kožená pohovka a sprcha opravená malým ručníkem, ale fakt pěkně. Monča si stěžovala, že máme jen 2 ručníky, nene máme 3. Sedíš si v proprděný pohovce, západ slince, otevřený dveře, venku pijou borci vod Harlejů, ty piješ pivo z plechu a čekáš, že přijdou 2 mexikánci s kvérem, nebo Quentin zařve „akce“. Pak bych ho asi trochu nasral, kdybych vylezl před ty týpky v koních a koženejch vestách v turistickejch kraťasách a žabkách… Pivko jen zasyčí a pak se půlka party dohodne, že by to chtělo další drink. No v Motelu je hospoda, ale nemá licenci, benzínka tu není, obchod také ne, takže liquor shop dva bloky vedle. Je hned vedle školy, kde je cedule, že tu lumpy čekuje každej v obci, tak bacha. Smůla, shop má do 19 a je 19:45 hod, to pivo je tu prokletý. Tak a jde se spát i když máme slinu…
To tam není ani Žába do desíti? Fucking!