Dneska někteří brblali u snidaně, že to je fakt bída, což je většinou pravda. Snídaně v motelu je děs, nejen přes plasty, ale i přes výběr. Já ovšem našel toast, máslo, vajíčko, pomeračový džus, čaj a ovocnou kaši, takže energie v klidu do 13 hod, když cestou koupíte energy cofee od starbucks.
Dnes tedy ráno zpátky do Zion parku s rychlou zastávkou na shopping jídla v našem případě to energy cofee a malá sváča na den. Ondra protestuje od včera, že jsme starý, nepohyblivý, poserové a tak, protože jsme mu zakázali dnešní výstup Angels Landing .
Tady je to vostřejší park, nelze všude autem, jak jsou místní zvyklí, ale místním busem. Parking v okruhu X mil za $. Šplháme na centrální parkoviště a já to ještě komentuju, že tu všichni v 9 ještě spinkají, nikde ano živáčka. Takže prd, veřejný plný, všichni už jsou nahoře a my musíme zpátky na placený. Nasedáme do busu s přívěsem, jak když jsem byl malej a jezdil do Žižic do školky. Zavřou se dveře, začne na vás mluvit řidič Damien z první části soupravy a jsme v Jurkým světě. Za zatáčkou vyběhne místo srny Tylosaurus a je to dokonalý. Přikládám fotku z národního parku Bryce Canyon, že to fakt existovalo. Uť vím odkud pocházíme a jsme drsný, tak se do nás moc neserte.
Vyfáráme busem, za rohem vyskočí tlustá veverka blbka, asi nečetla scénář a jdeme na Angels Landing. Nejsme, starý, nepohyblivý, poserové a tak. Nástup pekelnou výhní, kde na oplátlu potkáváme postupně půlku zologický. Ne, ten Tylosaurus tam nebyl, už vymřel a navíc bydlel ve vedlejším parku. Všude samá tlustá žebrající veverka, která tu kraluje takovým způsobem, že se čipmankové radši odstěhovali do jinýho parku. Monča dá čtvrtinu cesty a tady na nás počká, bohužel později zjistíme, že nám taky sní z nudy polovinu zásob. Matěj s námi vyšlápne polovinu, která je pořád na pohodu, my s Ondrou 3/4, kde už je slušný stoupání a když vidíme nástup po řetězech, kde se tlačí jedna grupa nahoru a druhá dolu, jak turisti na Everestu, děti, tlusťoši, lidi v žabkách, tak usoudíme, že se necháme zabít trochu drsněji, jindy a jinde, než uklouznutým tlusťochem v Utahu v horách. Každej rok tu někdo zařve, tak proč my.
Dáme pozvolný sestup, poslední třetina opět 35° C plus, takže radši zahneme k vodě, kde si nahystáme picnic přimo v řece na kameni. Voda je tu tak čistá, že ji můžete pít, nic čistějšího tu nenajdete. Pak opět bus s přívěsem a jedeme na konečnou. Tady nás čeká kilometr chůze v řece, nejdřív tam ale musíte projít přes desítky tlustých, drzých veverek, které vás hypnotizují a zároveň narušují váš osobní prostor za účelem vyžebrání, či ukradení čehokoliv k jídlu. Borci si tu na tu cestu řekou půjčují speciální boty a dřevěné hole na oporu. Je tu asi 1000 lidí, takže chápu, že jsem pil kus po proudu vodu v který si 1000 lidí umylo nohy, fakt pecka. My valíme v sandálách a prostě mezi šutry balancujeme i bez klacku, nejsme starý, nepohyblivý, poserové a tak.
Zpátky busem 9 zastávek, půlka lidí vytuhne, pač to jede 30 min a máme v nohách opět 20.000 kroků, jako každý den. Sem tam srna přes cestu, sem tam jelen.
Hodina cesty před námi, tentokrát shopping jidla u nás ve městě St. George, kde trávíme netradičně 2 noci, jinak jsme pořád v pohybu. Někteří blázni zůstávájí v shopping parku za účelem útraty nechutný sumy peněz a pak údajně dojdou 35 minut na motel. Je 18:30 hod, venku 41° C a za hodinu stále stejně, takže rychlá večeře, rychlý pivo a jde se na bazén. Je 22 hod, venku stále smažák a z shoppingu se nikdo nevrátil…
Tenhle díl jsem dal včera večer, není špatné přečíst si v tý zimě o něčem teplým. Jen tak dál. Asi jsem taky trochu chrupnul po tý veverce.