Ráno jsem se vzbudil a už vím, co mi ta koupel nevopravila, škrundá mi dost v bříšku… Jdeme na snídani a nejdou zavřít dveře na pokoji. Kdyby se vám to taky stalo, tak s nima v hotelu netřískejte třeba třikrát za sebou v sedm ráno. Můžete mít úplně zbytečný nepříjemnosti.
Jdeme na snídani do vedlejší pekárny. Luxusní pečivo se šunkou a sýrem, heřmánkovej čaj a sladká sušenka, teda spíš energetická bomba, po který si myslím, že vylezu i na Everest. Kdybych věděl, tak bych ale ráno nemachroval.
No a je čas vyrazit vstříc dobrodružství Všude koně, jak jsem už říkal na jednoho koně tu jsou čtyři lidi. Prakticky jsou neustále v krajině v nekonečných výbězích. Amerika hadr. Oni mají koně rádi a to doslova. Pamatujete na kuličky z Ikea ? To plemeno je původní a nezkažený minimálně přes 1000 let, protože od roku 982 našeho letopočtu se sem nesmí žádní koně dovážet a mrouskat různý druhy mezi sebou. Vyvážet se můžou, ale zpátky na Island už nesmíš…
Jedeme k tý sopce s tím dlouhým divným jménem, jak soptila nedávno a ani Rey na Nově nevěděl, jak se to čte. No teda k ní je silný slovo, pač by to bylo nebezpečný a pan průvodce, co nás má na povel, naznačoval hned první den na hřbitově, žádný píčoviny. No a tohle by asi byla, tak teda jedeme jenom tím směrem, pač to nebude píčovina, ale jen drobná nezodpovědnost.
Bystří pochopili, že asi na sopku nejedeme. Jedeme na vodopád, takže to bude hustý. Je znát, že se nám trochu dojebalo auto, teda motor a máme náhradní. Ne, že by Volkswagen Caravelle od sousedů z NSR nebylo super náhradní auto, obzvlášť ve čtyřkolce, ale tady je to občas na překousnutí jazyku, takže je lepší cestou mlčet. No teda, ne že by se to auto dojebalo nám, ale asi tý skupině někdy před náma.
Takže takový auto nemáme…
A takový taky ne…
Cestou se stavíme na nejstarší chatrči na vostrově, víte jak to myslím s tím vostrovem, ať se nezdržujeme. Fotit to nebudu, díra v zemi, pár šutrů a pár drnů, takový 2+kk napůl v zemi pro Kopčema nebo Havranpírko. A jde se na vodopád a po svejch. Cestou samá houba, oni to snad nesbírají i když to vypadá na jedlý kousky. Taky asi borůvky a asi nějaká malina, nebo co to bylo, páč to mají nějaký rozebraný na atomy. Prostě ty maliny nejsou pohromadě a máš ty kuličky samostatně. Radši jsem to nejedl, nechal jsem to na ženu a počkám do zejtra.
Tak a je tu vodopád. Pak houby, borůvky, houby, ovce, houby, asi maliny, ovce, vodopád, houby, borůvky, houby, asi maliny, ovce, houby, vodopád a tak dále.
Chcete si dát malej trek k velkýmu vodopádu? Já to objedu autem a na konci vás vyzvednu ji ? Nechápu, proč nám to přišlo jako dobrej nápad…
Jděte asi kilometr, pak zahněte a pak asi kilometr a pak zase zahněte, jinak máte problém a já dva. Sejdeme se asi za tři hodiny. Cože ? Za tři hodiny ? Tak krátká procházka ? Jdeme a připadáme si jak Hobiti na neočekávané cestě, první hodinu je cesta nádherná. Pak to začne opadat a začneme to vnímat každým smyslem. Vítr, vedro, do kopce, potok, z kopce, houby, borůvky, ovce, asi maliny, vítr jako prase, vedro, do kopce, potok, z kopce, houby, borůvky, ovce, asi maliny, posranej vítr, zasraný vedro, podělanej kopec, hnusnej potok, debilní asi borůvky, nebo co to je, do piče s výletem, zasranej vítr a vedro, ty woe, jak je to možný takhle najednou, zkurvená cesta z kopce, cenim tu energetickou sušenku ze snídaně, debilní potok, zase kurva z kopce, po šestý piju z potoka, abych nezdechnul, nečumte kurva na nás ovce pitomý, to nejni možný za támhletím kopcem to musí bejt, ty woe a zase dolů k potoku a pak nahoru a po dvou a půl hodinách vidím ten posranej obrovskej vodopád jak z pána prstenů. Stojíme a čumíme, fotíme a stojíme a čumíme a fotíme. Objímáme se a radujeme, že jsme to přežili. Nádhera…
Cože, dolů pod vodopád je to ještě tak 30 minut a minimálně 200 metrů převýšení, plus tam lítá voda jak na shellce v myčce, nahoru, dolu, vodorovně, plus pak 400 metrů převýšení do kopce a přes potok a kolem zajebanejch ovcí a borůvek a posranejch malin nahoru na parkoviště ? Ani náhodou. Máme za sebou už jedem malej trek, prej tři hodiny cesta, my šli minimálně tři dny. Jdu do auta, teda jestli jsme špatně nezahnuli a nemáme problém a průvodce dva.
Průvodce je na místě, pochválíme skvělej nápad s trekem. Abyste chápali, tak tu jeho část s přejezdem ve voze a žadoníme o nějakou stravu. Za odměnu vzal nás šest, co přežilo na burger ke kámošovi na benzínku. Je vod nás, takže si nezlomíme jazyk při čtení názvů. Nadlábneme se parádně, doplníme tekutiny a někdo i cukry a chvilku jen tak civíme a radujeme se, že jsme přežili.
Tak a jedem dál zavelel průvodce. Jedeme na vodopád. Woe já ho… Naštěstí je to taky jen člověk a zastavil nám cestou v obchodě s alkoholem. Má tím pádem smazanej jeden černej puntík z pěti. Naložíme naší dodávku, až couráme zadní plácačky a jedem, nic horšího už dneska nemůže bejt.
Parkoviště jak hovado, lidí jak na Václaváku a prší zezhora, zboku i zespoda a asi i zevnitř pláštěnky. Sem dojedete hrdinové, ale na našem treku jsem neviděl jedinýho z vás poseroutkové. Jdeme procesím po chodníčku a po schodech. Celou cestu tak nějak balancuju v davu po jedný noze a u vodopádu zjistím, že ani nebyla moje. Foto, selfie, vylejt vodu z pláštenky, foto, selfie, vylejt vodu z pláštěnky a na suvenýry do obchodu.
Všude tu mají kousavý svetry, kousavý čepice, kousavý rukavice z těch ovcí, však víte jakejch… Šály tu nenosí, jsou to normální lidi. Koupíme hrnek, teda žena si koupila hrnek, já ho jenom platil. No a k tomu dva kovový vikingský přívěšky na klíče. Nemají tu sekery, meče ani helmy pro vikingy, škoda. Dojdeme k autu, jakože už pojedeme, přepočítám cenu na naše a pak se jdu zpátky do obchodu zeptat, jestli se slečna nespletla nenaúčtovala nám omylem tu variantu přívěšků ze zlata, nebo nějaký historický artefakty. Bez mrknutí voka, řekla ne, že je to správně. No a zbytek tejdne budeme asi hladovět, nebo jíst borůvky a asi ty jako maliny, však víte….
Hurá na hotel na termální koupel ve vaně. Kdepak mladej, jedeme na gejzír…
Slovo gejzír pochází z Islandu, pač nikde jinde jich není víc. Promiňte, chtělo se mi brečet, tak jsem to zakamufloval tímhle rádoby vzdělávacím okénkem. Tady je velkej gejzír, ale už negejzí. Aha, tak jdem na ten malej, co gejzí. No malej, tak na třetí patro bych to klidně viděl. Smrad jak v sirkárně Solo Sušice, ale je to parádní, když k tomu nejdete tři hodiny do kopce atakdále. Prostě si sedm minut počkáte a když nestihnete zmáčknout spoušť, tak si to dáte znova sedm minut. No ale zkuste stát s nataženejma prackama před sebe sedm, natož čtrnáct minut. Nemá to ten turista zadarmo. Do auta a na hotel, no teda nejdřív hodit cajky na hotel a pak poprvý do sámošky.
Gejzír, co nejgejzí
Bombony, jak jinak z pendreku, skyr k snídani, banány, sýr plátkový, sýr s houbama a brusinkovej džus. No a prachy co jsem ti nechal doma na účtu na nájem Matěji jsou v hajzlu. Kdyby někdo doma zvonil, tak nevotvírej… Na hotel, horká lázeň s vůní síry, dopsat deník, promazat fotky v mobilu, poslat fotky na instagram a spát. No ty kráso, to byl náročnej den…
