Znáte to jistě všichni. Kamarádi vás pověří tím, abyste coby reportér zaznamenali nějaké dění na nějaké akci, a vy se druhý den ráno proberete a v hlavě temno. Nevíte kde jste vlastně byli, co jste tam dělali, s kým jste to dělali… prostě nevíte nic
V dřívějších dobách by to byl zřejmě malér, ovšem v dnešní moderní době není zdaleka všechno ztraceno. Díky mobilním telefonům a opileckému reflexu fotit kdejakou… prostě kdo co, zjistíte, že v telefonu máte z minulého dne spoustu materiálu. A vyprávět podle obrázků – to je přeci brnkačka. Možná sem tam nějaká drobná odchylka od skutečnosti bude, ale to už je pouze detail.
Takže jak to vlastně bylo?
Super Ludku…konecne se mi vyjasnilo. Dekuji.
Dobrá práce, Luďku. Sport je tady pojmut tak nějak v širších obrysech a některá fota jsou až mazlivě dojemná. Ten Pavel když se napije je až vtíravý, těžko se mu bránit. Já sám jsem několik dní po akci na chirurgickém oddělení slánské nemocnice prezentoval svou pravou a pochroumanou nohu. Byl jsem injektován. Lékařovu řeč bych komprimoval do nevyřčené věty: „Nohejbal ve vašem věku může hrát jen magor.“ Už zase skáču přes kaluže.
Boha jeho, dyťs ani nehrál, sračko!
Nenade, nebyl jsem rozcvičenej!