Hrušák, Valšuba a Exner představují tatíčkovi Masarykovi novou formu focení portrétů takzvaný „Sámsebefotoportrét“ (tento název jim pomohl vytvořit kamarád jazykovědec, básník, překladatel a kamarád z dětství Karel Thám). Sbírku takovýchto obrázků chtějí následně vydávat, jako přílohu Večerníku Praha pod názvem Portrétová kniha. Mají dokonce zajištěnu pravidelnou výrobu štočků u zručného básníka a příležitostného kováře Valeriána Pejši z Beřovic, který se umí ohánět nejen perem a rýmem, ale také kladívkem jak permoník v dole. Celý projekt zastřešuje finančně nadšenec, mecenáš a podporovatel nových trendů v technice hrabě Jan Nepomuk Harrach. Projekt ovšem záhy velmi rychle zkrachoval po jediném dotazu tatíčka Masaryka: „K čemu to je dobré přátelé ?“…
