Den druhý
Vstanu z postele, voblečenej, paráda, vyndam špunty z uší, nemůžu dejchat, asi nám něco chcíplo pod postelema, ale nic jsem nenašel, dojdu do jídelny plný zombii, který už zase kalej Kalvádos, pivo, mošt, koleno uzený/pečený už není, přijela nějaká paní se psem a přivezla škvarkový placky, mňam. Zombie se pomalu probouzí, já nesmím pít, vezu je domu. Kokoti vožralí. Schovic taky řídí, tak se snaží vyspat zbytkáč, zajímavá metoda, pokouší se o to více méňe s přestávkami, celé dopoledne. Během přestávek sedí a čumí z vokna před chatu, kde nikdo nechodí, ale jen do doby, než usne, pak je to jak na objednávku, turistů, jak na Pražským hradě. Kalvados, pivo, mošt už jen zombíci, klobásy, maso, sejra atakdále zbytky. Meju nádobí, asi pošestý, to snad musí bejt i z jiný chaty ne ? Ten půl litru luxusního výpeku ze včerejšího masa, bysme si mohli namazat na chleba a nebo Albert, ten by se voblizoval. Bertíku, neříkej to páníčkovi. Uklidím rozbitý světlo z pod skříně, nechápu, kterej kokot to rozbil a ještě větší kokot to tam uklidil. Jdu uklidit pokoj a mám podezření, že Schovic chcípnul, že je zkaženej to vím, ale, že hned hnije, ale je bohudík živej, kdo by kopal takovou díru a tahal mrtvolu po schodech dolu. To by bylo snad jednodušší ho rozřezat, jako toho chlapíka minule. Větráme hodinu a nic, žádná změna, zamykám pokoj, zapečetím zámek a snad se to do zimy vstřebá, trochu to zkroutilo dveře ale uvidíme. Alberte, myslím na tebe, snad to tvůj žaludek udrží, minimálně, než vystoupíš v Praze páníčkovi z auta, jinak si bude muset pořídit novou káru. Všichni, střízlivý řidiči i vožralí kokoti, čuměj, jak jelita a nikdo moc nemluví, jedeme domů a na kešky serem. Nikdo celou cestu nemluví, u nás teda vobčas já jo. Pavel, říká, přece se točí, bodejť by ne po tom kalvadosu, ale Schovič chce při chcalpauze spáchat sebevraždu a už nechce Perňu a Krytu do auta, oba mlčí a smrdí. Mekáč, kola, hranůlky, hambáč a dom. Jedeme přes Mělník, radši vykysnem v rozkopany vesnici, než v nerozkopaný Praze. Přijďte zasejc pobejt do Kerkonoš…
