Kubánské deníky – den druhý

Dneska to bylo lehčí, začínáme si na sebe zvykat a ty děti co hlídám, začínaj chápat, že mi nemají dělat naschvály. Vyzkoušel jsem dorazit o 5 minut později, než je v harmonogramu a byl klid. Navíc jsem jim dovezl z lidové jídejny úžasnou brokolicovou polívku v miskách z polystirenu, který nikdy neviděli a měl jsem vyhráno. Opekli jsme k tomu tousťák a pak si dali už jen jeden párek dohromady a byl klid. Před večeří jsem stihnul ještě 2 pračky a nechápu proč se v tom tak ženský před tím přehrabujou. Taky jsem to chtěl rozdělit na hromádky, ale neměl jsem dost kalhot, spoďárů nebo ponožek na jednu várku, tak jsem to tam naházel a ještě zbylo místo v bubnu. S ručníkama to bylo horší ty se tam nevešli, teda nakonec jo, ale dalo to práci. Měli by k tomu dávat z výroby něco na pěchování, jako aby se do toho bubnu vešlo co nejvíc. Jo a taky přišel kamarád na kafe, tak jsme pokecali. S druhým jsem pokecal po telefonu a málem bych vynechal úkol. Tam taky děti zklidnili, Ondra žádnej a Máťa takový 3 lehký počty bez chyb. Pak nějaký čtení a zítra to odhaduju bez úkolů. Taky jsem stihnul zprávy, kafe, uklidit nádobí, internet a kouknout s dětma na dokument o zvířatech v Mongolsku. Děti do postele, vana se sklenkou šáňa, časopis a oholit, ale asi přestanu stejně není pro koho se holit. Začíná se mi to líbit. Jdu spát, zejtra musím brzo do kauflandu mají akci, skoro všechno za půlku…