Kubánské deníky – den první

První den bez mámy, která ještě ani na Kubě nepřistála.
Mates volá před třetí, že má asi něco v uchu. Dorazím domů dle harmonogramu ( tj ve čtyři, ještě, že můžu čerpat čtvrt dne dovolený, díky šéfe), nic tam nemá, tak hledám kapky do ucha. Nejsou. Pohotovost má až od pěti a je na Kladně. OK objednám na žádost dětí pizzu a cestou koupím kapky v lékárně. Mrknu zatím na úkol, kterej je úplně špatně, teda celej ne, pač neopsal 3 řádky resp. přeskočil. Opravovat to prej nebude, páč ho bolí to ucho. Pizzeria má do pátku rekonstrukci. Volám druhou, kde to neberou. Nechám vzkaz, že jsem chtěl 25 kusů, ale objednám je jinde, když nechtějí kšeft. V lékárně nemají kapky a jinde už mají zavřeno. Volám ségru, ta má lékárnu doma. Nebere to, tak volám rodiče jestli tam není. Jede prej autem a ztratila doma to sluchátko do auta, co jí přines jéžíšek. Mohl bych koupit v bille věci na pizzu, kdybych to našel. Přestavujou regály o 90 stupňů, asi to zvětší tržby. Navrhnu to v práci. Volám ségru, kapky na předpis má, tak jedu 7km tam a zpět. Kapu kapky a jdeme na pizzu. Na internetu je fakt všechno. Zjišťuju, že hawai dáme, ale špenátovou ne. Za 20 min hotovo. Jdeme se umejt a spát, pač jsem vstával ve 3:30 a jel na letiště a hlavně pojedeme asi v noci na pohotovost s tím uchem, tak dobrou. Zejtra je taky den :o) (To abyste pánové věděli, co dělají vaše ženy přes den.)