Laboratoř Hovnadiv aneb jak jsme vyráběli „stošedesátdvojku“

Nedávno jsme zde popisovali, jak správně připravit absinth. Tento nápoj nás všechny nadchnul (až na pár výjimek, kteří se buď na zkoušku nedostavili, nebo raději popíjeli mangový rum chutnající jako hopsinka, blahé paměti tzv. „koskenkurva píč“). Později jsme se možná při hudebních zkouškách těšili víc na absinth, než na nácvik hudební produkce a dílem snad i díky tomu dnes nemáme koncerty ve vyprodaných halách a stadionech. Bohužel ale včera večer došlo k tomu, k čemu jednou nevyhnutelně dojít muselo – došel absinth.

Co teď?  Noc je ještě mladá, ale my už příliš staří na to, abychom se rozběhli po místních večerkách shánět novou láhev.

Naštěstí poslední zbytek absinthu v nás opět probudil umělce a my začali spekulovat o tom, že možná existuje i nějaký jiný nápoj, který by mohl vytvořit tzv. louche efekt. A nebo na to půjdeme jinak. Pan Fany v JCF každou chvíli připravuje nějaké míchané nápoje, jejichž názvy si často nejsme schopni zapamatovat ani je vyslovit ve chvílích, kdy už se nám hůře artikuluje. Jisté „Zakapačíno“ budiž příkladem jednoho takového jazykolamu.

Každopádně jsme se rozhodli, že se pustíme na dráhu mladého chemika a zkusíme vynalézt nějaký vlastní recept na míchaný nápoj. Samozřejmě na dobrý míchaný nápoj, který si budeme rádi připravovat a možná si ještě rezervujeme ochrannou známku na tajnou recepturu a posypou se tantiemy, které propijeme a tím se završí to perpetuum mobile, které je naším snem od začátku – vychlastat si prachy na chlast.

První otázka byla nasnadě – jaké použít výchozí ingredience? Zmlsáni absinthem jsme předem vyloučili všechny běžné a hlavně slabé alkoholické nápoje. Nebudeme ani přemýšlet o ničem, co má méně než 50%. Prošli jsme bar a nakonec se rozhodli použít opravdu to nejsilnější, co jsme našli. Tatranský čaj Black 82% a rakouský rum Alte Excellenz 80%.

Použitím kalkulačky v mobilu jsme si snadno spočítali, že výsledný nápoj bude obsahovat 162% alkoholu, což nám dodalo elán do dalšího vynalézání. Cucnuli jsme si obého „za korunu z flašky“ a rovnou si mohli poznamenat postřeh pro příště – neopatrné ochutnávání silných alkoholů způsobí spálení a pochcípání všech chuťových buněk v hubě. Přišlo tedy první rozhodnutí – nápoj zjemníme cukrem.

Dostali jsme se k druhé otázce – s čím budeme danou lihovinu míchat? Nabízela se voda, pivo nebo víno. Po dlouhé debatě jsme došli k názoru, že nebudeme ředit více než je nutno – smícháme prostě obě lihoviny spolu a navíc ještě divácky i kulinářsky atraktivním způsobem – překapeme Tatranský čaj přes cukr do rumu. Ještě navíc bychom to po vzoru pana Fanyho mohli pojmenovat „ZakapaTeepeeCho“… ale to se ještě dohodneme.

Dobrá věc se podařila… ovšem ukázalo se, že cukr se sice krásně obarvil, nicméně nejeví vůbec tendence se rozpouštět – ba spíše naopak. Na poklep se zdá být ještě tvrdší, než ze začátku. Co teď? Opět jsme si udělali seznam možností, jak by šlo pokračovat. Buď cukr sežrat, nebo s ním dále nepracovat… a nebo se ho pokusit v nápoji rozmíchat i proti jeho vůli násilím… a o to jsme se také pokusili. Se značným úsilím jsme cukr v nápoji roztloukli a snažili se ho rozmíchat. Opět marně.

Chemik by tento jev zřejmě dokázal nějak logicky vysvětlit, možná i předvídat, my jsme se ale shodli na tom, že molekuly silného alkoholu nejsou schopny absorbovat molekuly cukru. Nejspíš je to blbost, ale hezky to zní a používají se v tom cizí slova, takže se nám toto vysvětlení prostě líbilo.

Jak ale pokračovat dál? Opět se zrodil nápad, který se prostě logicky zrodit musel – zkusíme to zapálit. Teda ne celého panáka, to by nám chlast shořel a mohli bychom začínat znova od začátku – jen ten cukr na lžičce. Jak řekli, tak také udělali. Hořel pěkně, karamelizoval, ovšem ani tímto vypečeným kouskem se nepodařilo cukr v nápoji rozpustit. Nedá se nic dělat, musíme holt přidat vodu – ovšem jen v takovém množství, aby nám pomohla rozpustit cukr a zbytečně nám nesrazila volume v naší „Stošedesátdvojce“.

A zde se ukázalo, že to bylo správné rozhodnutí. Cukr se krásně rozpustil, objem nápoje se zvýšil jen minimálně, rozvinula se chuť Tatranských bylin i rakouských… no prostě čehokoliv, z čeho dělají ten rum. Naše spálené buňky se začínají probírat a spokojeně si pomlaskávat. Ba co víc? Vrháme se konečně i na hudební část večera a zjišťujeme, že naše „Stošedesátdvojka“ zlepšuje jemnou motoriku prstů, takže se nám hudební nástroje obsluhují velmi snadno a výsledná hudba je to nejlepší, co jsme kdy z nástrojů vyloudili. Jamujeme asi hodinu a říkáme si, že ono to možná nějak půjde i s těmi vyprodanými halami a stadiony. Pro jistotu nepořizujeme nahrávku, nechceme zítra přijít o iluze.

Recept dáváme volně k dispozici, i vy si můžete doma připravit svou „Stošedesátdvojku“ a my pro vás příště vymyslíme opět něco jiného. Děkujeme za pozornost a zůstaňte naladěni.