Rozhodl jsem se, dnes, kdy snad paranoidní vody již opadly, poděkovat svým opravdovým bratřím z Hovnadiv, že při mě vždy pěvně stáli, i když jsem prohnile podváděl za vidinou zisku bodů. Dík.
Že jsem černá ovce společnosti a asociál je o mě známo již z let dětských, kdy mě vyrazili z Pionýra za neúctu k autoritě soudruha vedoucího, soudružky vedoucí a soudruha vojína, který chtěl soudružku vedoucí přefiknout, ale nepřefik´, protože to byla soudružka soudruha vedoucího, který ji pravidelně kultivoval pod bystou soudruha Gotwalda. Když mě pak vzali na milost, tak jsem si toho pramálo vážil, nebyl vděčný a podle jsem při hlídce, poté co jsem sežral paštiku z táborových zásob a ukradl cigáro soudruhu Mahnínovi, zbytek noci prochrápal, čímž jsem přerušil linii střídajících hlídek a ohrozil tím bezpečnost wožralých soudruhů, pionýrů a potažmo celé Československé socialistické republiky. Třetí šanci jsem kupodivu již nedostal. Nemohu se vymlouvat na predispozice, i když bych to rád svedl na matku, kterou vylili z vedoucí pozice protože odmitla vstoupit do KSČ a nic nepomohlo, že mi ostentativně ztropila v železářství ostudu, když jsem tam ukradl matičku… Známý jsem i svojí podvodnou hrou Člověče nezlob se, Dostihy a sázky a taky někdy lžu.
Jak jsem provařený moji bratři dobře vědí a přes to se mnou i nadále laskavě hovoří a i ve zlém se mnou drží. O tom si mohou leckteří paranoici jen nechat zdát. „Tady je to mé tajemství, úplně prostinké…”
Asi to po mě zdědily i moje děti. Jeden tvrdil ještě do nedávna, že byl v Austrálii. S dědou. kterýho neznáme…takže smůla. A druhej je zase Flash. Tak to asi potáhneme v tý mojí linii ve stejnym duchu dál. Dokud nás nějaký psychouši newodsoudí k trestu smrti.
V současné době kolem neoplývám, celej život si prostě o mě nikdo ani kolo neopřel.
Jakmile se tak ovšem jednou stane, rád si ho přeopřu.
Bratře podvodníku, vždycky tě podpořím a když budou říkat, že podvádíme a zase to nebude pravda, tak začnem, a klidně tě zase přeperu u Antoše, jestli mně nevyhodíš z kapely, že nechodím na zkoušky, pač dělám, že dělám, abych pak v dospělosti zjistil, že jsem nedělal, ale že jsem to podělal, pač mně vyměněj za někoho jinýho, kterýho kamarádi vyhodili z kapely, protože dělal, že dělal a ve skutečnosti to podělal…
Z tebe by měl Freud radost. Nejsem tady z toho spolku, tak bych si o tebe klidně kolo opřel.
Ty si asi nepamatuješ, jak to dopadlo minule, když wo tebe bylo wopřený kolo, viď?