Hned po otevření, mi včera darované knihy HOVNASTRIP, v elegantní černé obálce, se mi po tváři rozlil široký úsměv, jak rozsáhý
kolektiv spolupracovníků byl spolu se mnou oceněn, na nikoho nebylo zapomenuto, a to je dobře. Kolektiv je všechno, jedinec je nic. Co bych byl bez tohoto kolektivu? Odpověď je nasnadě.
Výtisk knihy mi bude v následujících dnech duševní posilou a pokud budu mít brýle, i četbou. Nyní si prohlížím hlavně prázdná políčka, jejichž vzkaz je tajemný, jak zámlka v díle slavného německého skladatele BeatHovena, i to je nesmírně vzrušující.
Děkuji ze srdce chlapcům z HovNaDivu, že mi včera připravili na svátek svatého Kryšpína takové milé překvapení. Děkuji, že si mohu u jejich planoucího ohně přihřívat zkřehlé ruce. U ohně pravé, nefalšované a takříkajíc poctivé kultury, jenž svými plameny zasahuje do všech, i těch nejzapadlejších, koutů lidské činnosti. A děkuji, že tu a tam mohu přihodit nějaké to smolné poleno.
Děkuji, ashberry, skromný dělník kultury
