Motto: V nejhorších případech mohou být sociopati nebezpeční, obvykle se s nimi ale prostě jen těžko vychází…
Dámy a pánové blížíme se k velkému odhalení arcipičuse. Dnes budeme interpretovat geniální Brožíkovo ztvárnění postavy, která měla významný podíl na Mudlově odsouzení. On se tedy sral i do Geronima z Prahe, ale to nás teď tolik neškrábe. Snad jen, že ho ten Apač při slyšeních před svými soudci nenazýval jinak než psem a oslem. Ale k věci, jak s oblibou říká bratr Akrachus. Devil na druhou (což se v jiném příběhu ukázalo jako ohýbání skutečnosti) byl i dle seriózních historiku “mrzký člověk, prohnaný šibal, bezcharakterní sudič, udavač a defraudant” Paradox, že česky je jeho jméno Súdný…to jsme se nasmáli, že? Pocházel z města, které světu dalo takový band jako je Našrot. Kdo nezná Našrot, může si představit takové 104 krát hrubší a rychlejší třebíčské miláčky The Swinging Blue Jeans či 41,5 krát pekelněji drsnější Kiss (v jejich písni I Was Made For Loving You, která je jen jednou z mnoha na které si jistě vzpomenete však jsou jen 2x pekelněji drsnější). Snad ten frk ocenite. A kdo nezná ani džínsy, líbáky ať tam vrazí citrón. Ale k věci, jak s oblibou říká bratr Akrachus.
Jistě již tušíte, že se jedná o Michala de Causis z Německého Brodu, českého kněze a Urválka, kterému zobák narostl alemánsky. Z encyklopedicky významných zdrojů se proslýchá, že snad měl i jinou orientaci. Doslova: “Michal se účastnil pakostnického koncilu, kde se spojil se Štěpánem z Pálče…” Mimochodem Štěpa z Pé je onen Jidáš a megazmetek, po kterém tu byla poptávka. Na plátně ho (ŠP) nalezneme stojícího, s bolestným výrazem (hned za vystrčeným biskupem), který však nutno přiložit (ten výraz bolesti…asi kamínky) k rektální emocí Hledej Šmudlo, než lítostí nad osudem Žankovým. Ale k věci, jak s oblibou říká bratr Akrachus.
Povšimněme si již jen obleku, které pro tuto příležitost Súdný zvolil. Na rozdíl od ostatních, kteří se zákonitě chtějí blýsknout před Zmikundem a ostatními štamgasty z Pařížské, zvolil Majkl ležérní rozhalenku, která je vskutku promyšleným šik tahem a jíž se vymyká jak upnuté mlčící, většinové šedi zúčastněných tak papouškovské křiklavosti kleriků. Jednoduchým doplňkem pak vítězí u módní policie na celé čáře a všechny zraky se kloní jen k němu.
Ne císař, ne biskupové…Soudnej Mikeš je alfa samec na tomto plácku. Simple and elegant. Výraz tváře podtrhuje jistotu, kterou svým zevnějškem tak dává na odiv. Chladným pohledem, s neskrývanou nadřazeností shlíží na ostatní pakostníky jako na kusy dobytka, které si večer dá, aťsepicnu.
Budu se opakovat a snad to laskavý čtenář nebude brát jako nekritický obdiv Brožíkovo génia, ale i na této postavě se umělec projevil jako nesmírně pozorný hledač charakterů, psycholog a stratég, když několika tahy vyjádřil osobu, trpící antisociální poruchou osobnosti, charakterizovanou nedostatkem ohleduplnosti vůči citům jiných osob, nedostatkem studu a výčitek svědomí, manipulativním chováním, bezuzdným egocentrismem a ochotou používat lži pro dosažení osobních cílů. Tleskám…NE POPRVÉ, NE NAPOSLEDY. Díky Vašku.
