Přítel eM mě onehdá vyzval na výlet pomocí ČD. To se mě náramně zamlouvalo a nejen proto jsem souhlasil s radostí. Při takových tripech se lecos probere a vidina jak se napájím Plzní v jídeláku umocňovala tuto radost mnohem, mnohem, mnohem více nežli finálnívzoreczdílnykačerastudentamatfyzukerejsikurvamyslizetenjehozajebanejzpusobbavijestenekohojinýhonezjehosamotnyhofujtajblachlupatyzubyaspoňtejdenvole.
Destinace, které přicházely v úvahu se zužovaly jednak vzdáleností, druhak Mistrovou obsesí, že musí mít “vybarveny” rozličné…přesněji všechny zasraný okresy v ČR. Proti tomu nic nemám, pokud by se zdálo, že mám. Však už jsem byl v ruzných řitích světa i té mé, jak pravil Bukowskej…a to sám, s Mistrem, Krytou či lídrem akrachusem…dále bych mohl vyjmenovávat další a další až bych popsal celou stránku a vy byste se dověděli pěkný hovno…což se dovíte stejně…takže jsem teď na vážkách, kterým směrem to teď tlačit.
Tak to padlo na Písek a Příbram…což bylo mile zvolené, alespoň si to myslím a navíc Beroun mám celkem rád.
Ráno jsme ušetřili spoustu času vypuštěním válečného slona, což bylo chytře důmyslné…pokud toto spojení není nonsens, anto nedokáži momentálně posoudit může-li být něco blbě důmyslným…a ve městě, kde na nádraží mají plno dobrot (což nejde říci ani o Písku, a už vůbec o Příbrami) jsme čekali na ten ten náš rychlík Břetislav.
Krátce před příjezdem (jak v tý Händelově pecce…tu si pusťte v novém okně) se na kolejích zamotal nějakej děda a říznul sebou. Půl na půl. Hlava a vršek na peróně, spodek do kolejí. Jsem slušnej člověk, navrch taky co kdyby tu byla nějaká ta skrytá kamera, a tak jsem nelenil mu pomoci. Za to jsem si vysloužil vřelé poděkování a ajznboňáci do čůráků, protože proto a kde to stavěj s tou mašinou. Toto se mi nezdálo adekvátní situaci, ale není to mojí věcí a tak jsem si jen vybarvil modré okénko.
A už se řítí…a nemá ani první třídu…a ani jídelní vůz…a snad si sedneme. Sedli. Asi…teď nevím a nerad bych kecal…za dvě až pět hodin jsem před Pískem šel s pískem. No, tak to muselo být spíš kolem dvou hodin jízdy…více bych s močičem nevydržel. Pravej hajzl byl OK, levej smrděl jak bolavý ucho. Pak nás průvodčí obeznámila, že došlo ke změně pracovníků, což nás pobavilo a na dlouho zaměstnalo. Poté jsme vystoupili. V Písku.
Marathon po keších, podzimní koulovačku, foto u kapitána Morgana jsme zakončili návštěvou infocentrálu asi půldruhýho kiláku a 16ti minutek od nádraží, potažmo odjezdu do Příbrami. Ten jsme s prstem na panu Tasemnici, cigaretkou a vylepením munzíka stačili. Pěkný to tady mají…kešky vesměs o hovně, památky více než ušly.
V Příbrami už to taková paráda nebyla…začalo pocikávat, bolely nás nohy a vůbec ještě, že nám jel za 2 hoďky vlak. V Berouně jsme se nacpali škvarkovou plackou a odlovili tradiční keš o hovně…tedy o cyklostezce, která byla zajímavá nejvíce tím, že nedaleko se nachází rastaurace U Jelena, moje první ZŠ a Berounka. Pak jsme již najeli na D5 a tak dále.
Pěkný výlet jsem zakončil návštěvou punkrockového večírku, kde jsem se potkal s Krytou, Perníkem a dalšími známými a neznámými…ale to už je jiný příběh.
Tak se mějte famfárově a kdyby něco tak přijďte na Mistrovo eventy…eventuelně. Můžeme pokecat o geoživotě…nebo normálně…o životě a tak.
