S Mistrem na tripu – Rudohoří (Part Two)

Protože jsem věděla, že se Mistr vydal až k samým hranicím země, všedních dní a sebepoznání…rozhodla jsem se já, Mistrova mluvčí, Radka Suchý – Vyskočil, že jej v této nelehké chvíli podpořím, podepřu až nebude moci…prostě svoji přítomností ho podržím.
Vyrazila jsem ze svého kutlochu ráno, stopem. Slunce ještě nevstalo, ale tiráci již v trenkách ano. S jedním, s německou poznávácí  značkou jsem uskutečnila výměnný obchod. A tak jsem se dostala poměrně lacino až k Hoře svatého Šebestiána. Odtud jsem se již přes Novodomská rašeliniště dobrala k místu, kde jsem tušila, že bych mohla Mistra natrefit.
Dopékala jsem se, v mnoha hodinách, za památníkem honibodů a těšila se jak bude Mistr překvapený až na něj udělám bafinky baf.

A opravdu, kolem půl desáté dopolední jsem zaslechla zvuk motoru a jak jsem vykoukla zpoza monumentu, viděla jsem červené auto pana Pé. Oba vystoupili a zapálili si cigarety. Při pohledu na Mistra, jeho aerodynamické tělo a zář, která kolem něho tekla jako zlatý sirup  jsem zjihla a rozněžněla se tak až jsem spontáně zvolala: Mistře, slunce v jehož paprscích se hřeji, jsem tady…já Vaše oddaná následovnice.
Pan Pé s sebou trhl, odplivl si, beze slova hodil batoh na záda a odešel v les. Chápu, že jsme si v minulosti mohli říci něco nepěkného, ale takovou reakci jsem nečekala. Tiše jsem šktala. Mistr však ke mě přistoupil, udeřil mě pravou rukou přes levou tvář (to je takové naše znamení, že je vše v pořádku) a pravil: “Inu, jsou věci, které jsou mezi nebem a zemí…pojď Radko, vydáme se je hledat:”

Jsem šťastná, s Mistrem jdu lesem a naslouchám zvukům přírody i Mistrova těla. První keška je na stromě. Mistr praví: “Radko, lez!” Sápu se tedy na tu břízu, první větev je tak 3 metry nad zemí…klouže to, padám a dřu si tvář o kůru. Mistr praví: “Neumdlévej ve svém počínání, ženo!” Druhý pokus se již daří jsem na vrcholu…kmene, štěstí i sil…a kdo ví…von ten šplh…Otevírám krabičku a v logbooku nacházím…fuj, pan Pé si nedá pokoj. Co jsem mu udělala? Vždyť jsem ho jen sledovala na každém kroku…to přeci není stalking. Ani nevím jak dlouho jsem na větvi seděla a vzlykala a ani jak jsem se dostala dolů. Podle modřiny na hlavě to vypadá jako by mě někdo sundal kamenem. Musel zrovna někdo jít kolem, Mistr by mi toto neudělal. Zlobím se na pana Pé.
Jdeme dál, Mistr vypráví neuvěřitelně krásné příběhy a já šťastná poslouchám a ani nedutám…uteče takto pár hodin. “Pauza” praví Mistr a dovolí mi, abych si ze svých zad sundala jeho batoh.

Mistr vyndavá chléb a špek a obědvá. Kručí mi v břiše, vlastně jsem nejedla již den, nepočítám-li ten jogurtík na benzíně. Kdyby mi tak Mistr trochu odkrojil a pohodil ke svým nohám. Mistr však na mě dlouho, beze slova hledí…pak praví: “Dívej se jak jím a věř, že toto ti stačí, abys pochopila pravou podstatu všeho.”
Když Mistr dojí, spokojeně se svalí na zem a praví: “Zahrej  mi na píšťalu, ženo!” Nejsem si jistá co tím Mistr myslí a tak chvíli váhám a hledám v batožině. Pak mě Mistr udeří levicí přes pravou tvář a já si hned vzpomenu.
Další hodinu se dívám jak spokojeně Mistr spí. Když se Mistr probudí, jdeme dál. Přicházíme mezi smrčky, kde má být další keška. Hledám dlouho a Mistr mi radí. Pak ji zahlédnu a s radostí zavýsknu. Otevírám logbook, abych učinila posvátný Mistrův zápis a slzy se derou v oči. Proč? Pane Pé, proč? Toto si přece nezasloužím.

Mám toho dost a nepomáhá ani to že mě Mistr střídavě fackuje pravou rukou přes levou a levou rukou přes pravou tvář. Šeptám tiše: “Nemůžu již dál, Mistře” Mistr pravil: “Radko, je s tebou kříž.”Poté se svět zatočil, před očima se mi udělala kola a zbyla jen tma.Když jsem procitla byla jsem sama. Mistr nikde. Ano, zasloužila jsem si, aby mě mé Slunce opustilo. Nezbývá mi než jít dál za Ním, po čichu…v tomto mi Mistr asi nechal vodítko neb pachová stopa je zřetelná. Naděje tedy pořád je. Děkuji Mistře. Běžím jako ohař.

Po hodině běhu jsem ztratila stopu. Lezu na strom, aby jsem se rozhlédla a zorientovala se v terénu. Když se pohodlně usadím na nejvyšší větvi tak si všimnu maskovacího pytlíku. “Hurá jdu dobře” Otevírám krabičku, abych se podívala jestli tady již Mistr byl. Byl…pak padám.