Loňský Nejtrapnější večírek ve městě a pár dní na to Horka zařídil, že se naše těleso kompletně sešlo až na jaře následujícího roku. Tj letos. A vlastně to tak vypadalo, že v tomto roce ani žádný Hard Reset v podobě Ťapíků nebude…nepočítáme-li soustředění v Rokytnici. Nakonec se ale vše…v cosi co lze těžko vyhodnotit v kategoriích dobré/špatné…obrátilo a na sklonku roku jsme tedy odeslali listing.
“…začátek a první polovina byla skvělá, škoda, že před půlnocí začala kapela usínat a padat do nástrojů…”
Musím se přiznat, že jsem pochyboval byla-li tato volba správná…nicméně jak nabízím výše, toto se prověří tak říkajíc sub specie aeternitatis…a nejednou jsem měl pocit, že by snad bylo vhodnější celé to odpískat a zpít se v Krytím doupěti. Nasazení nás muzikantů…připravit se na vystoupení…bylo až tak přes čáru, že spočítám-li počet zkoušek, kdy jsme se sešli všichni…tak mohu říci: bylo to 3x. To že díky tomu vznikla píseň Na zkoušky furt jebú je však dostatečná náplast.
Playlist jsme vytvořili na generálce 17.11.2017…18.11.v den vystoupení jsme zjistili, že nám dvě pecky vypadli…tedy to ukazuje na fakt, že se generálka povedla.
Oproti předchozím ročníkům jsme se nesešli o 2 hodiny dříve před produkcí a tím pádem jsme dorazili do Jazz Cafe střízliví. Vzhledem ke konceptu Unplugged nám odpadlo zvučení a tak jsme to s ťapíky rychle dohnali.
“Dalšího avizovaného hitu „Či je ten pes“ jsme se bohužel díky postupně usínajícím členům kapely nedočkali.”
Lidi přišli tak na půl vosmou a krátce poté jsme rozehráli ten seriál písní Máme prostor pro vyprávění…následující písní Láska je modrá jsme si již plně získali publikum. Zaznamenal jsem další příchozí, kteří se pěkně vyměnili s odchozími. Poté jsme dohráli první set a vyhlásili čůráčka. Perník dostal na hajzlu hlavičku a spustila se krev. Odehráli jsme druhý set a dvě pecky s Dilemmou, kryta upadl, potom Perník. Kryta upadl hezky, bezpečně na zem…perník upadl hezky, do nástrojů…oba dva byli pomoženi a jelo se dál. Jestli schovič za svými černými brýlemi spal nevím…pak mám mlhu, kdy se určitě hrálo, ale vybavuji si okamih, jak na stole bylo čelo a další dva pospávali na židlích…toto jsem viděl z publika a netvrdím, že to bylo přesně tak…ani jak dlouhý ten okamih mohl být.
“Příště musím přijít o dvě hodiny dříve, abych nastavil silnější pivní atmosféru, takhle už to bylo moc rozjetý a já nestíhal naskočit do rozjetýho vlaku…”
Prej se na nás vybrali nějaký prachy…tak díky. Útrata byla prý velká…nevím, odešel jsem bez placení a hoši si nepamatují kdo a kolik vlastně platil…takže musíme k tomu Fanymu ještě zajít a zjistit škody.
Takže asi tak. Osobně mě Ťapíky v den konání zas až tak moc neberou, je to nepředvídatelná akce co se kvality produkce (z pohledu lidí co mají hudební sluch) týká a zárověň předvítatelná v ohledu kolik si toho budeme pamatovat a jak velká outrata bude…to co mě však baví více jsou následující dny, kdy se zjišťují škody, sbírají informace a tak různě se uchechtáváme.
Z mého pohledu hodnotím naše vystoupení kladně…myslím, že se povedlo. Pokud se najdou nástroje bude možné pokračovati.
Normálni lidi by hledali odvahu na další vystoupení, my jen nástroje. To hovoří za vše. Jdu do toho příště i kdybych si je měl znovu koupit ? Asio…
Chlapče, nevím jestli ty vůbec potřebuješ nástroje, tobě stačí huba. Nicméně za rap Casio tě musím pochválit, to byl umělecký vrchol večera.
Ještě tři dny po zážitku s obtížemi hledám optimální tón. Jedno však je jisté, byl to první geocachingový event beze stopy geocachingu, který jsem zažil.