Thajské deníky – den první

Tak a je to tady. Dneska jedu já na velkou cestu. Ne nebojte, nebude to Kuba, to je takovej ten vostrov, jak jsem psal minule. Jedu prej do Thajska, což je někde přibližně u toho… prostě daleko. Tam bude asi větší legrace, než na Kubě na tom vostrově myslím. Už jenom proto, že tam jedu já a ne moje žena, jak je zvykem. No ona tam vlastně jede taky a taky moje děti a ještě jiný děti a ještě jiný dospěláci a pak taky plný letadlo lidí a dětí a možná i jiný plný letadla. I když všechny nemusej bejt plný, že jo. Ale k věci, teda k tomu letadlu. K tomu našemu, ne těm ostatním, který možná ani nejsou plný lidí a dětí. I když plný letadlo dětí je blbost žejo. Jako, že by je pustili bez rodičů ? Ok, ale bez dozoru ? Ok, to by možná taky šlo, ale že by je nechali dělat letušky, dyť by se vopařili kafem třeba ? Ok, ale nechat je řídit letadlo ? Blbost. Blbost, už jenom proto, že letadlo se neřídí, ale pilotuje že jo. Ale zpátky k věci, teda k tomu letadlu. K tomu našemu, ne k těm ostatním. No ono vlastně není naše, my v něm jenom letíme. No jenom. My tu děláme i jiný věci, třeba koukáme na filmy, hrajeme hry, voláme si letušky telefonem, kterej je na každý sedačce, voláme i kamarádům na jiný sedačky, cizím lidem na cizí sedačky na druhým konci letadla, jíme, pijeme, serfujeme na netu, pač tu maj i wifi. Héj teď mi došlo, že jsme se třeba dovolali do jinýho letadla. Ty woe, takový meziměsto, nebo spíš mezistát, to by byla pecka. Jo a taky jsem tam čůral. Ne jako jen tak, ale na wc v letadle. Stála se tam fronta, tak jsem si taky stoupnul, myslel jsem, že něco rozdávají a prd. Já teda ne prd, už jsem psal, že jsem jenom čůral. Ale zpátky k věci, vono to vlastně není normální letadlo, ale takový to velký, co má dvě řady okýnek nad sebou. Prej tam je druhý patro, ale nevěřím, pač tam jsou schody a nepustili mně tam. Podle mně to nemaj dodělaný, asi nemaj prachy na dostavbu, nebo jim to podnikání nejde tak dobře, jak řikají v televizi v reklamě. Proč by si asi taky dělali reklamu v telce, kdyby jim to šlo dobře žejo. Asi jsme měli vybrat jinou firmu. No nic prostě sedíme dole. No sedíme, taky se občas projdeme, nebo jdeme čůrat.

Teď mi došlo, že nevím kam jedem. Jako vím, do Thajska, ale jako, v čem budeme bydlet ? Včera jsem musel zabalit 4 samonafukovací karimatky, 4 deky a 4 polštáře a to jsem fakt nikdy v hotelu nepoužíval.To bude asi. Musím končit, prej mi dochází nějakej limit na wifi a budeme přistávat. Věřím, že to bude pecka. Teda né to přistání, ale to bydlení…