Na dnešní den bylo naplánováno brzké vstávání, pač ve vedlejší ulici jsou ráno mniši, kteří si sem chodí pro jídlo. Koupíte jim jídlo a oni vám uváží náramek na ruku, pak to zdlábnou, napijou se a od 11 hod dopoledne už nejedí a nepijí. Vy máte náramek a všude ho ukazujete a vyprávíte svůj náramně dobrotivý čin a prd víte, jak velkej to má význam a mnich má zbytek dne hlad a žížu. Možná mu povolej před večerkou na lačno kámoše Changa, nebo Singhu, ale to jsem nezjistil, pač jsme zaspali, žádnýho mnicha jsme nepotkali, takže náramek taky nemáme a bolí nás celý tělo z těch karimatek.
Dáme snídani, hromadu ovoce ze včerejšibo večera, vlastně včerejší noci a jedeme do kentra pro dobroty/suvenýry, který rozdáme místo sošek do police, nebo magnetů na lednici, na který se beztak přáší.
Máme dva košíky, sotva to unesem. Nechápu, proč u nás nejede tolik sušenýho ovoce a sušenejch potvor z moře, asi bych za to utratil kotel peněz. Beru ještě místní redbul ve skle a přemýšlím o pivě, pak rozumně vyhodnocuji, že ten počet, co bych vzal pro kamarády, by neprošel přes letiště a zavrhuji, radši ke koupím u nás a přiberu „něco“ sušenýho k zakousnutí.
Děti pošleme tuc tucem a jdeme koupit zbytek obědů na tržnici. Volím pikant nudlovou polívku s vepřovým a zeleninou do cestovního balení a Ondra 7x kus kuřecího na špejli po 5 bathech za kus, tedy cca 3,50 kč, k tomu rýže a fresh z něčeho, no prostě z něčeho moc dobrýho.
Rychlej bazén a na výlet k ruskýmu kolu, tentokráte lodí, která jezdí zadarmo. Výstup na mole, okouknout lokalitu, zaplatit klukům čtyřkolky, jednu jízdu na ruským kole a nájem 3+1 v Jirkově je fuč.
Ještě zmrzka, kde naučím kluky z personálu, jak se platí kartou, shake banananutela se šlehačkou a dneska nevečeřím, suvenir a pomalu lodí zpátky. Mezitím začala špička, nejen na ulici a v metru, ale i na vodě. Čekáme 10 min na místě, vypadá to, že to do nás každou chvilku někdo napálí jinou lodí, ale mají to kluci zmáknutý. Pak se protlačíme na přístavní molo a ještě musíme pro jistotu nacouvat, jinak nás vytlačí jiné lodě.
Skočíme na metro, kde taky špička graduje a Ondra zahlédne reklamu na Black burger z Kfc, musíme tam na jídlo, jinak nebude klid.
U nás Kfc fak nepálí, takže byť nemám hlad, musím zvládnout Matějovu porci, pikantního kuřete, která moc nelze pozřít. Papírový ubrousek po utření úst automaticky shoří. Šup na byt, vyhodit děti a na pivo do místního lokálu, kde je ovšem v pátek večer, hlava na hlavě, pač přijede místní Tomáš Klus. Jdeme tedy vedle, kde to je velká stylovka, ale nejsme na ulici a navíc máme předplacené ty nájmy v Jirkově tak na 2 roky dopředu a tenhle už není třeba, takže zpátky za Klusem. Jirka objeví stůl, posbírá po lokále 4 židle a už hasíme žízeň, holt je tu štamgast. Jsme trochu za mejdla, pač tady se objedná rovnou lahev, nebo 2 kořalky na stůl a jede se na plný pecky a něco k tomu pořád zobou, třeba křupky z pepřovejch kůží, který přinesl pouliční prodejce. Dáme 2 kousky točenýho Lea, poslechneme Kluse a za smráďaty, pač budeme do půlnoci pařit karty…
Ty housky jsou nějaký připálený. Ne? Budete tam žádat o asyl? Vypadá to, že se vám tam líbí.
Asio