Pořád je to první den, teda je to už druhej den, ale dalo by se říct, aby to teda bylo srozumitelný, že to je jakoby druhej první den, prej máme nějakej posun, nebo co. A jak se to jako posune, tak si musíte přeřídit hodinky, abyste nebyli posunutý, protože pak byste to měli posunutý jinak, než ty lidi za kterýma jste přijeli. Teda my jsme za nima, jako nepřijeli, pač je ani neznáme, teda kromě pilota a letušek. A tak velký kámoši taky nejsme, že bych u nich mohl hnedka bydlet s celou rodinou. No a to by vám vadilo, jako to posunutí, třeba kdybyste šli do muzea, když voni spěj. I když já byl v Praze v muzeu, než ho zavřeli a ta paní, co tam sedí vždycky mezi vodděleníma, taky spala, ale to mi nevadilo, protože nespala ta paní, co votvírá hlavní vchod. Nespala v práci, ne se mnou. Mně ty posuny nevadí, protože mám za prvé samoseřizovací hodinky, což je super vychytávka a za druhé jsem je nechal blbec doma, takže stejně nic nevim.
Vylezeme z letadla a všude nápisy Dubai, asi máme problém, protože tohle město prej není v Thajsku, teda asi není. No nic, máme snad ma výběr ? Ondra se přivalil ke kufrům vysmátej, jak měsíček na hnoji, aby z něj nakonec vypadlo, že chytil Oregon. No ty woe, teď jsem s tím zeměpisem fakt úplně v hajzlu. Pak mi ale vysvětlí, že to byl pokémon, co mu chyběl do sbírky a jmenuje se Orygon, ne Oregon. Uff. Jen se bojím, jestli nás s tou potvorou pustí do hotelu, no uvidíme. Každopádně do kufru se nevejde ani, kdyby byl malej jak myška. Najdeme všechny kufry, vyběhneme ven pro taxi, aby si nikdo nevšimnul, že patříme do Thajska a ne sem. Jo ale nejdřív vybrat prachy z bankomatu. No problem, je jich tu asi 30, ale Jirka říká, že musím přesně tenhle. Asi bude tenhle bankomat nějakej lepší, nebo možná bezpečnější pro můj účet. Sám ho jako Jirka vyzkouší první, aby nás jako ochránil, všechno v cajku, prachy strčí do kapsy a jsem na řadě, navíc vim jak na to. Už vím, je bezpečnejší, nedovolí nikomu, aby si vybral z mýho účtu peníze, dokonce ani když má moji platební kartu s pinem a extra povolený výběry mimo EU . No nic, asi poznal, že máme bejt v Thajsku. Mám super banku se super účtem a super kartou, zároveň přepínáme na superúsporný model dovolené. Tak šup na taxi, je půlnoc a jedeme. No, jedeme. Paní oblečená a zakuklená, jak lyžař na Klínovci, valí celou cestu 90 až 110 a že je všude omezeno na 60 ji asi moc nezajímá. Občas pořád troubí, nikdy nebliká a křičí shit a sorry, tomu rozumím dobře. Ona totiž chudinka neví, kde se nachází náš hotel, narozdíl od první řidičky, která je mimochodem taky za lyžaře i když je na teploměru cca 20 stupňů. Jede chudinka brzdaplyn, brzdaplyn, aby neztratila vodiče. Možná je taky z Thajska, jako my. Matěj věděl proč se má pořádně připoutat hned při rozjezdu, když na mně ječel, že mu sedím na středovým pásu i když jsem mu tvrdil, že to je můj popruh od batohu. Je chytrej, kouká každej den na youtube, něco z něj jednou bude.
Po zběsilé honičce noční Dubají dorazíme po půlnoci na hotel. Všechno je v pořádku. Mlchovi mají větší pokoj než my i s křesílkama, sprcháčem a vanou za menší prachy. Asi to bude tím, že mají menší děti.
