Fakt dost nuda. Nad dnešním postřehem není třeba dlouze přemýšlet.
neznámo kde, fix na omítce, nafoceno 5.7.2014
Zde umělec rychlými tahy na malé ploše vyjádřil svoje momentální rozpoložení, jen tak prostě uprostřed prázdné plochy ztvárnil to s čím se denně setkává, a stačilo mu k tomu pouhých pět tahů fixem. Jako by se vysmíval akademickým malířům s diplomy, kteří jen žvaní, jejich díla jsou složitá, nepochopitelná a hlavně potřebují výklad, co že to na obraze vlastně je. Geniální tvůrce zůstává v anonymitě. To je znamení velikosti. Dílo samo hovoří.
Dílo je navíc velice variabilní a je možné ho prezentovat i v obrácené poloze, pak je to ovšem verze 50+, snad dokonce 40+. Na závěr položím řečnickou otázku, kolik grafických děl dává smysl i vzhůru nohama? Ano, takových je jako šafránu.
Možná se projevím jako kulturní barbar, ale existují grafická díla, která mi nedávají smysl ani když nejsou vzhůru nohama… a popravdě bych ani nepoznal, jestli vzhůru nohama jsou či nejsou…
Geni(t)ální. Včetně Karhanova naléhavě nervní otazky 50+
Snad jen dodat, že, až basquiatovský, fragment zcela bezpochyby naráží na vliv graffity-writerské komunity popisující multietnické ovzduší, hip-hopovou kulturu, ruch na ulicích města i rychle se hýbající chaotickou realitu života. Opravdu sofistikované. Tleskám