Předškolní zařízení dnes považujeme za samozřejmost, ale v dětství Pepíčka Hrušáka to nebylo běžné a už vůbec ne na vsi. V době práce na polích, což bylo obvykle od dubna do října, docházel malý Pepíček k místnímu rasovi René Fefrnovi. (Obrazně docházel, ve skutečnosti si ho René v brzkých ranních hodinách vyzvedával, tak jako ostatní děti.) Pepíčkovi tento svérázný spolek, na rozdíl od většiny dětí maximálně vyhovoval, protože měl rád společnost, pevný řád a zvířátka, kterých byla vždy plná chalupa. (Malý Pepíček je na obrázku vlevo.) Jak říká jedna chytrá kniha „Všechno, co opravdu potřebuji znát, jsem se naučil v mateřské školce.“ zde tak dostává úplně jiný rozměr…
PS: Tato fotografie byla zaslána jako pohlednice strýci Bílkovi do města Pontarlier ve Francii, Josefovou matkou, tedy jeho sestrou.
Sláma čouhá z dřeváků, důtky, nůše fakanů, prostě sociální stát jak má být. To nemá chybu.