Večer nebyla síla na prohlídku města Williams, takže dáváme rychlou snídani na motelu z vlastních zásob, obětujeme vyhlášenou místní snídani v restauraci, vajíčka, slanina, fazole, jalapeňos, za prohlídku probouzejícího se města. Spousta stylových domů a čerpacích stanic předělaných na shopy a restauračky.
Vyrážíme po Route 66, což znamená sjízdět z hlavního tahu, protože už je tu právě tahle náhrada 66ky, která dopravu zrychluje. To pak ale mineš ty stylový městečka jako Winslow, kde neplánovaně doplňuji nášivku Route 66. Kdo si chce projet Route 66, tak to bude mít fakt dřinu, pač některý úseky fakt neexistujou a pohltila je poušť na věčné časy.
A kudy máme jet dál ? Pořád rovně, když se po půl hodině ukáže zatáčka, trochu vás to rozhodí a málem zapomenete odbočit na Petrified forrest NP. Samej rozlámanej kamenej strom kam se podívaš a teplota 40° C.
Následuje Blue Mesa neboli mrtvá půda, kde skoro nic neroste, což chápu. V tý hmotě při teplotě 40° C to fakt asi nejde. Nechápu ty borce, co to kdysi projížděli na koních, nebo šli pěšky a netušili co je čeká, za jak dlouho bude něco k jídlu, nebo voda, která tu není skoro nikde. Painting mountain, podobná vyprahlá krajina a teď 2 hodiny v autě přesun na ubytko, kde nás nejdříve čeká shopping večeře, snídaně a oběd, takže to bude zase zítra divočina.
Projeli jsme územím Apačů, asi 200 m pruh silnice bylo označeno jako jejich území s odbočkou do prérie. Asi strategický pruh pro udržování vztahů. Bych chtěl vedět jestli tu někdy byl Pierre Brice aka Vinnetou a Lex Barker aka Old Shatterhand, alespoň na čumendu a nebo znali chudáci jen Jugoslávii. Jedeme hodinu trasu, kudy jezdí školní bus a vysazuje indiánský děti na samotách, takže odhadujeme, že někteří jezdí do školy minimálně hodinu. Bych radši honil na mustangovi bizony v prérii, než uměl číst a psát cizí řečí.
Z kraje krav jsme se přesunuli do kraje koní, u každého ranče je tradiční Navajo indiánský dům s ve tvaru osmiúhelníku a jsou u něj volně v prérii koně. Myslim, že tak velký pozemek, co tu patří k jednomu ranči, nemají všichni koňáci ve středočeským kraji dohromady.
Shopping dneska top, jsme v indiánské rezervaci a není tu jinej bílej ksicht mimo nás. U vchodu ječí indiánský holky, pač tam běhá myš a u auta mně hned jeden starej indián pumpnul o drobný, že má hlad. Dostal 2 čtvrťáky a že prej to je málo. Navíc nevypadal jako Vinnetou, ani jako žádnej jinej týpek z filmu. Za chvilku odešel, ale poslal kámoše, kterej byl teda fest neodbytnej a taky prej 2 čtvrťáky málo, hodně málo. Po městě běhaj taky somrající psiska a uplně navolno koně, na benzínce, na silnici atak. Ty jsou ale slušný a neškemraj.
Canyon De Chelley, poslední vyhlídka dne. Ondra může v klidu spát, viděl dole v údolí medvěda. Zejtra vyrážíme velmi brzy v 7:30 hod a jdeme na vycházku do toho údolí…
Opět jedna ze záležitostí, která je rozměrově mimo naše chápání. Vlaky, většinou má 3 lokomotivy vepředu, 2 vzadu a 166 vagónů, kde jsou vždy 2 kontejnery na sobě, takže cca 330 kontejnerů pravděpodobně z Číny. Celou cestu jedeme kolem železničního koridoru a pod 100 vagonů a 5 lokomotiv nejde žádný vlak.
👍