Před odjezdem na expedici studuji maďarskou (zatím) záhadu
Před týdnem jsem dostal od přítele Dušana Exnera list datovaný k roku 1890, na který se odkazuje koůega ashberry. Jelikož je tento dokument psán v maďarském jazyce, požádal mě D.E. o odborné posouzení pravosti a uvědomujíce si mé rozsáhlé akademické kontakty, též o překlad…bude-li to možné. Inu proč by nebylo, že?
Následující víkend jsem se účastnil expedice na toku Ohře, společně se severskými kolegy a kolegyněmi…především s profesorem Jiřkou Křenem a docentem Pavlem Špejcharem, Dr.Sc. a rozhodl jsem se pečlivě naskenovanou listinu vzít s sebou k nahlédnutí neboť oba jsou brilantní lingvisté, obvzláště profesor Křen je trochu Maďar.
Již první večer, po naší badatelské práci korytem řeky, jen co kolegyně a děti odešly spát, jsme zasedli s dýmkami, kvalitním maďarským Tokai a silné kořalky nad zažloutlý list, z obou stran hustě popsaný a jali se zkoumat. Z nedaleka k nám doléhal nářek kytary a neškolených hlasů, který nás vytrhával z kontinuity práce. Rozhodli jsme se, neboť kromě vědeckého nadání jsme též velmi obstojní v muzicírování, že těm nebohým lidem kolem vatry pomůžeme a přineseme jim alternativní hudební prožitek. Následující hodiny se nesly v příjemném duchu, za zvuku skladeb interpretů Hovnadiv, Píča, Brontosaurus, něčeho co by nepoznal ani Dušan Exner a Viki Leandros. Ve 3 ráno nás (docenta Špejchara dokonce o 2 hodiny později) nadšení obyvatelé kempu vyprovázeli do našich iglů, kde jsme mohli nabrati dalších sil.
Druhého dne jsme nad párkem a pivem doluštili zbytek dokumentu a pokračovali po proudu směrem na Pernštejn.
Vážení přátelé, nebudu vás déle napínat, pisatelem je skutečně profesor Josef Hrušák (věděl toto D.E., když mi svěřil tak významný dokument? Myslím, že i on je teď překvapen). Adresátem pak István Blaskó, bankéř z Lugosu. Směle mohu prohlásit: “List je pravý, je popsaný z obou stran v maďarském jazyce a autorství je šokující…chápeme-li dobře jemné obsahové nitky vinoucí se mezi řádky prostého sdělení…pak je pro nás, hrušákology, obraz profesorův (teď, po objevení druhého, řeckého potomka – Iosipha, o kterém jsem vás informoval před časem) opět o něco jasnější a nadále se propadá, více a více, do žumpy diletantství představa Hrušáka jako monogamního suchara, kterou si tak hýčká profesor Mirko Dráb na své lysé hrudi.
Dopis se nese v přátelské nótě a kromě kritiky mocnářství je z něho cítit opravdové kamarádství. Pozn. profesora Exnera: “Josef Hrušák pobýval od srpna roku 1881 do ledna roku 1882 v dnešním západním Rumunsku (tehdy samozřejmě Rakousku Uhersku), kde vzniklo nesmírně pevné pouto s jeho domácími Blaskovými, obvzláště s paní Vojnich”
Údajně existuje ještě odpověď od Istvána Blaskó, ve které se maďarský Hrušákův přítel více rozepisuje o svém (Hrušákově?) synkovi Bélovi Ferenci Dezső Blaskó. Doslova prý v něm stojí:
”…ale dělám si starost o našeho Bélu…ten jeho kukuč nahaní strach…a jak se někde mihnou komedianti, hned je u nich. Co z něj bude, co z něj bude…”
Tak co jsme se tedy všechno dověděli. Že kolega Piaf kamsi jel, předtím mu byl podstrčen jakýsi dopis v neznámém jazyce, pak se společensky unavil, do noci brnkal na kytáru, druhý den luštil u buřta s hořčicí, vyčetl z dopisu nějaký příběh z Rumunska. Pro pana kolegu je to celé nečitelné jako Voynichův rukopis, a rád by asi chtěl aby to tak bylo. Hrušáka už vidí za každým šutrem, za každým stromem, za každým sebemenším stéblem trávy. Navíc si do jeho postavy (zřejmě) promítá svoje neukojené sexuální fantazie, jakoby snad J. Hrušák byl nějaký spermon, inseminátor Evropy. Nelze promítat dnešní promiskutní dobu do 19. století. Z příspěvku na mě dýchla závist (už celkem ani moc neskrývaná) ke geniálnímu objevitelskému dílu prof. Mirko Drápa. Kolegovi Exnrovi bych doporučil zastavit se, vydýchat se a vzít rozum do ruky, a především se vrátit k seriózní vědecké práci. K tomu mu přeji mnoho zdaru, vím že je jí schopen.
Vážený kolego, tolik zášti? A přitom stačí pozorně čísti a uvědomit si kdo byla paní Paula de Vojnich a neplést do toho herbář z 15. století. Potom pochopíte, že mé a Exnerovo zjištění (ve spolupráci s kolegy z teologické fakulty v Jirkově) vychází z mnohem globálnějšího vhledu než je Vaše (a Drábovo) lokální plácání báboviček, jejichž stabilita padá s každým dalším, naším objevem. Kolego, nevařte z vody, při Vašem nadání a kvalitách je Vás to nedůstojné. O Drábovi psáti nehodlám.
Pane kolego, mne osobně hrušákologie vůbe nezajímá, mám jiné starosti. Jen tu a tam působím jako jistý transmiter – převodová páka prof. Mirko Drábovi, jenž nemá na tuto podružnou prezentaci čas, jelikož stále bádá. Neví proč sem zatahujete teologii, mám ten dojem, že Hrušák byl atheista (nebo snad agnostik), nevím přesně. Jestli jste snad měl dojem, že vám nadávám, nedbejte toho. Až vám vynadá sám prof. Mirko Dráb strávíte vícero nocí ve štkavém pláči a na celou hrušákologii zapomenete. Přeji příjemně strávený zbytek dne.
Milý kolego, kdeže…já se nedomnívám, že mi nadáváte… a i kdyby bylo by mi to jedno. To same platí o troubovi Drábovi, se kterým jste teď jedna ruka. Zlatá Radka S., to Vám povím. Už jste ztratil soudnost. Jste pod vlivem Drába? Asi ano, býval jste takový rozumný chlapec.
Vážený pane ashberry, pletete se! Nejenže nebyl můj prapraděd atheista, jak zcela mylně a bůhví z čeho usuzujete, ale dokonce během svého pobytu v Americe (konkrétně v roce 1890, kdy byl u Standing Rock zasřelen Thathánka Íyotake, čehož byl svědkem) konvertoval k Old Order Amish (pravda po návratu do Evropy opět přestoupil k protestantům, chcete-li k evangelíkům.
Ten váš děda střídal náboženství jak Jandák politický strany. Se divím, že se neklaněl Manitouovi.
To je volant, to je volant
Pane Piafe, vás na tom zajímá jenom jedno – prcání. Já pláču.