Americké deníky – den čtvrtý

Ty to Wendy’s k večeři ve 21 hod bylo náročný, pamatuju si dobře, že se to jejich pití, nedá pozřít. Udělej si litr šťávy a přidej 40 kostek cukru. Po snídani do plastu, dnes i každý plátek toastu v samostatném pytlíčku, vyrážíme do Utahu. Míjíme město Fruta, což je proslavené pěstováním ovoce a také svátkem Mika bezhlavého kuřete. Borec chytil kuře, že ho dá k obědu a usekl mu hlavu. Jenže Mike se postavil a běhal tu 2 roky bez hlavy. Borec byl normálně vylitej, což normálně ovocnáři a sadaři dělaj, znám to od Pavla, přeci tu přebytky nevyhoděj. Máchnul sekerou vedle a s 3 promile měl pocit, že Mika trefil. Mohl bejt rád, že netrefil nic.

Utah, hranice, tam vystřelíš z pistole a jedeš rovně za kulkou, tak jedem. Moc tomu nerozumím s těma kulkama. Jo abych nevynechal to nejdůležitější, 5 milionů obyvatel s rozlohou 7x větší než ČR a hlavně,  je to země Mormonů, kteří mají super zákony. Mimo jiné, manžel, který vezme svou ženu do společnosti, je zodpovědný za její trestné činy… už se těším. Cestou na pumpě kupujeme pivo, ovšem nesmí se pít na veřejnosti, což nám neva, pač holky mají papírovej pytlík do který ho schovaj. Hmm tak nemaj, ale moje žena našla leták z jejich „Kauflandu“, tak se zabalí a hotovo. Tak prd, nesmí se pít ani v autě, nejen řidič, což chápu, ale nikdo z auta, jinak basa.. 

Jsme na místě v Arches NP, zduch 37 °C, skála asi 60°C a čeká nás výšlap po skalách na min. 2 hodiny. Cestou jsem málem 100x umřel. Výhled excelentní, jen koukej kam šlapeš, jinak tě nikdo nenajde, dolů je to všude daleko. Najdou tě max supi a krkavci. Po návratu mám o 3 čísla větší boty, takže pokud má někdo velikost 45, prodám zánovní Keeny černé barvy v záběhu. Další výšlap na 1,5 hod, vzduch 40 °C, skála 65 °C, cestou zpátky musím dělat dlouhý kroky a nohy od sebe, kdo šel v ploutvích do vody, zná to. Zase je výhoda, že se neboříš v tom písku, kterej je tu všude. Prodám tedy 46ky.

Zdrháme z toho pekla, jedeme nakoupit pozdní oběd na cca 15 hod, zvládneme to na picnic stolku před sámoškou. Prej si máme koupit pro jistotu i snídani, pač ta dědina, kde budeme spát je bez snídaně. Nebylo by vůbec špatný nakoupit si na zítra i svačinu a večeři. Jo a na pokoji asi nebude lednička, tak správně volit potraviny. Zítra to vypadá na dobrodružství…

Po obědě valíme do dalšího parku Kanyon lands NP. Kam koukneš, tam díra do středu země, my k tomu cca 1800 metrů vysoko nad tím oceánem. Nejde to vyfotit, pač je to tak velký, že to nezabere nic. Musíš to vidět na místě. Death horse poslední zastávka dne. Opět pekelný výhled do nitra planety a zaběry, co nejdou zabrat.

Tady chápu proč rostou poslední dobou statistiky úmrtí při pořizování selfie a cool fotek na instáč. Lidi lezou za plot v 1800 m a za větru při kterým máš problém udržet postoj i mobil, špulí pysky do objektivu. Mimo jiné jsem tu na wc udělal tu nejlepší věc, co jsem mohl za celý den udělat a to je umejt kilo soli z ksichtu. Už mně to škrábalo při každým mrknutí.

Den končí, padá tma a my jedeme do posledního městečka široko daleko, jak říkal Pavel průvodce, nejsou tam ani lišky na dobrou noc, pač by se tam unudily k smrti…