Jak správně připravit absinth

U Ryb jsme kdysi pili téměř výhradně rum, konkrétně pak Božkov – ať už kávový nebo obyčejný.

Když jsme později přesídlili do JCF, díky jinému sortimentu alkoholických nápojů jsme i my změnili chlastací repertoár.  Zkoušeli jsme různé druhy rumů, pro které jsme hned vymýšleli vlastní pojmenování (Bukakke, Příšera z jezera, Ten s tím dědkem, S ptákem), ale protože jsme umělci, došlo i na nápoj umělců – Absinth.

Chlastali jsme ho jako každého běžného ťapika – prostě šup tam s ním a pane Fany, repete! Aspoň neusneme v kině!

Postupně k nám ale začaly prosakovat informace, že pít absinth tímto způsobem je prasárna… a pokud by vás snad napadlo něco o zapáleném cukru, tak je to taky prasárna. Absinth se prý zkrátka pije jinak.

Nastudovali jsme tedy odbornou literaturu a pokusili se absinth připravit a vypít tak, jak se skutečně pít má.

V první řadě potřebujeme absinth s obsahem thujonu, kostku cukru, absintovou sklenici a absintovou lžičku. Dále pak studenou vodu. Správné ředění je 1 díl absinthu na 3 – 5 dílů vody… takže pro naše potřeby samozřejmě použijeme 3 díly vody. Nebudeme chlast ředit víc, než je nezbytně nutné, to dá rozum.

Do absintové sklenice prdneme ťapika absinthu, na sklenici prdneme absintovou lžičku, na ni cukr. Následně budeme velmi pomalu přilévat studenou vodu – ideálně prý po kapkách.

No když po kapkách, tak po kapkách. Použijeme tedy kapátko, které zbylo z chovatelské stanice po listohnátech.

Kapeme…. kapeme… kapeme… a protože to trvá fakt dlouho, tak posledního ťapika vody už normálně lejeme.

Vidíme, že absinth dostává mléčnou barvu a tvoří se tzv. louche (zákal). Údajně má docházet i k „rozkvětu chutí bylin“… čemuž teď moc nevěříme, ale budiž.

Konečně je hotovo a můžeme koštovat. Absinth se nekope na ex – správně se jen  pomaloučku ochutnává a spíše srká.

První lok je opravdu nečekaný. Na to, že je v tom kostka cukru, je to hořký jak pelyněk… což asi není nic divnýho, když v tom vlastně pelyněk je… První myšlenka tedy je „sakra, jak tohle vypiju, toho je nějak moc a není to vůbec dobrý“.

S druhým lokem se chuť výrazně lepší (což je samozřejmě jen subjektivní dojem. Ono to totiž bylo dobré už na začátku.)

S třetím lokem se mění myšlenka u prvního loku na „sakra, co až to vypiju, toho je nějak málo a je to nějak dobrý!“

A ta chuť bylin fakt rozkvetla, když už to máme vyjádřit poeticky.

No a než se povedlo sepsat tenhle článek, zmizla půlka sklenice a je poznat, že nápoj „fakt maká“ a i automatická oprava chyb ve wordu dostává zabrat mnohem více než na začátku.

Na nákupní seznam tedy připisujeme kostkový cukr a recept řadíme do bookmarku „Oblíbené“.

Pokud se pustíte do přípravy, přejeme dobrou chuť a podělte se o své zkušenosti.

Příště třeba zase u jiného receptu na viděnou (pokud samozřejmě nezabloudíme do nebezpečných vod vaření s metylalkoholem).