Klasici vs. klasycy – 01

Vážení čtenáři,

dovolte mi, abych Vás přivítal u nové rubriky tohoto webu. Rád bych napsal u nové „pravidelné“, ale kdo ví, jestli nám pracovní povinnosti, vyšší moc, lenost nebo alkohol dovolí takovou pravidelnost, jakou bychom si přáli. V ideálním případě se zde ukáže nový díl každou neděli, ale… nebudeme slibovat.

O co se bude v nové rubrice jednat? O poezii. V této rubrice se sešli novodobí veršotepci Hovnan Vodkanič a Marsif Yfylysenko, kteří se podívají na zoubek klasické poezii, kterou můžete znát například ze školy z hodin literatury. Oba dva klasickou poezii uznávají, nicméně sami by to napsali… řekněme „malinko jinak“. V každém pokračování této rubriky tedy uvidíte přebásněnou klasiku. Někdy se oba pustí do stejného díla, jindy si každý vybere svého autora a vy budete mít možnost sledovat, jak oba pánové pracují s verši a s textem. Marsif Yfylesenko je spíše lyrický básník, kterému nedávno vyšla sbírka poezie „Opus soumračného blázna“ pod pseudonymem Alsid Kaluandé. Hovnan Vodkanič je spíše epického založení, je mimo jiné textařem Hovnadiv a v životě mu nevyšlo zatím nikdy nic.

Dost řečí, jdeme na první báseň. Tentokrát si oba pánové vzali na  paškál klasiku od Jana Nerudy – Jak lvové bijem o mříže.

Nejdříve originál:

Jak lvové bijem o mříže (Písně kosmické)

Jan Neruda
Jak lvové bijem o mříže,
jak lvové v kleci jatí,
my bychom vzhůru k nebesům
a jsme zde Zemí spjatí.

Nám zdá se, z hvězd že vane hlas:
„Nuž pojďte, páni, blíže,
jen trochu blíže, hrdobci*,
jimž hrouda nohy víže!“

My přijdem! Odpusť, matičko,
již jsi nám, Země, malá,
my blesk k myšlénkám spřaháme
a noha parou cvalá.

My přijdem! Duch náš roste v výš
a tepny touhou bijí,
zimniční touhou po světech
div srdce nerozbijí!

My přijdem blíž, my přijdem blíž,
my světů dožijeme,
my bijem o mříž, ducha lvi,
a my ji rozbijeme!

 

A nyní v úpravě od obou mistrů:

 

Jak lvové bijem o mříže

Jan Neruda vs. Hovnan Vodkanič

Jak lvové bijem o mříže,
jak lvové v kleci jatí,
kdo uklízečku vylíže
ten pověst dobrou ztratí.
Nám zdá se, z ní že vane puch.
One řve: „Pojďte blíže!“
Nám hnusí se však tenhle vzduch,
nikdo ji nevylíže!
Jdem do pryč! Odpusť, babičko,
jsi pro nás příliš stará,
my po mladších se díváme,
ne po bábě, co hárá.
U mladších pyje rostou v výš
a tepny touhou bijí,
zimniční touhou po slečnách
div gatě nerozbijí!
Tam půjdem blíž, tam půjdem blíž,
klín jejich dobyjeme,
však ještě musí počkat než,
své pivo dopijeme.

 

Jak lvové bijem o mříže

Jan Neruda vs. Marsif Yfylysenko

Jak lvové bijem o mříže
jak lvové v kleci jatí,
keď nám kdosi fajčí chvost,
jsme velmi dojatí.

Nám zdá se, že nám vadne klas
jenž nebyl ještě v díře,
nic nevnukne nám vnitřní hlas,
že z toho se vylížem.

My přijdem, alespoň Ti vylízati, odpusť nám, kočičko,
tvoje dírka je nám malá,
ačkoliv si honíme
naše péro nepovstává.

My přijdem, duch náš roste výš a výš,
tím pomáhá i pyji,
zimniční touhy po Tobě
nám srdce nerozbijí…

My přijdem, víš, a budem blíže,
klín Tvůj dobudeme,
pak budem sníti pod rumovou dekou,
kdež navěky spočineme…

 

Příští týden si každý z našich poetů nejspíše vybere jinou báseň k úpravě… a pokud budete mít zájem, pošlete i vy svou upravenou klasiku, rádi ji zveřejníme.