Pan kolega nás trochu mate, zaváděje pojem „vidění“ ve vztahu k uměleckému dílu. Mohu přece, kupříkladu obraz, vidět a přitom ho nevnímat. Teprve když k němu obrátím pozornost dojde ke vjemu. Obracet pozornost mohu jen tehdy, když očekávám obraz, tj. předpokládám vjem zrakový. Vnímání není jen prosté vzetí na vědomí – vnímání se neobejde bez posuzování, bez interpretace. Zde se tedy dostávám od prostého vjemu k poznání, jenž není možné bez vjemů. Je-li podmnožina vjemů součástí množiny poznání, která obsahuje, jak poznání empirické, tak transcendentální, přičemž toto je takové poznání, jenž se netýká věcí, ale našeho vlastního poznání věcí, pokud je možné apriorně.Tolik tedy krátká poznámka k, jistě přínosné, stati kolegově. Myslím, že jsem danou problematiku vyjasnil a stane se pochopitelnou i pro širší vrstvy.

 

 

 

 

Share