Nebyl jsem si jistý zda je nutné sepsat zápis z kultovní akce GeoŤapíky 2016, která se odehrála na sklonku listopadu v karibské kavárně JCF Slaný. V bezprostředních hodinách po akci jsem byl poněkud mrzutý ze ztráty hlasu a plně rozvinuté chřipky, která se nedala zahnat ani receptem doc.Krytowského a na ňáké ty dopisovánky jsem neměl kapacitu.
Dnes jsem však trochu pookřál a tak si tedy z toho kopýtka vyhodím.
Slánské kulturní středisko pro šíření kultury a vzdělanosti – xenoantropologické oddělení č. 1, se sídlem v KD Slaný bylo po mnoho podzimních dní svědkem intezivní multidisciplinární spolupráce, jejímž cílem bylo dotáhnout koncept Nejtrapnějšího večírku ve městě k dokonalosti. V předvečer zasazení třešínky na zimou ztvrdlou bradavku slánské umělecké obce se celý realizační tým (kromě bratra akrachuse) setkal v restauraci Staré Kladno, aby utužil pouto. Již zde bylo zjevné, že mor a cholera postihla některé členy a někteří si dokonce odsedli. Nějak jsme to však rozkašlali.
Následující den jsme se měli sejít v SKSpŠKaV – XO č.1 v 16. hodin, abychom učinili poslední zkoušku a trochu se vyladili. Ukázalo se, že bratr akrachus bude asi míti drobné komplikace neboť se po pátečním večeru potřebuje ještě zamyslet nad Baklažánovým průvodcem nekromancií, jehož originální výtisk je mu v poslední době nezbytnou příručkou. Nakonec se vše v dobré obrátilo a tento odborník z oblasti herpetomedicíny se nechal dovézt bratry schovičem a perníkem, takže hodinu po domluveném srazu jsme byli kompletní. Proklínaje svoji roztomilou naivitu jsem tomu i navzdory byl rád. Generální výtok byl rozpačitý, až jsme si museli připomenout jediné krédo spolku Hovnadiv…”neposrat se”
Maskování, které jsme si s pečlivostí schovávali jako překvapení i pro nás samé se v protiváze neochotných harmonií ukázalo jako nápadité a všichni jsme v tom vypadali docela udatně.
Poté jsme se přesunuli do JCF, odkud již, k našemu překvapení, odcházeli lidé. Jak je to možné jsme zjistili vzápětí neb na návsi Gariguově se konala jakási městská estráda a občané se sem průběžně chodili napájet již od čtyř.
Rozbalili jsme se a zvolna začali, za pomoci nového zvukového mistra, připravovat tu naši kultůru. Asi hodinu to vypadalo na pěkný hovno, což nás aninetakkupodivu nesralo…takový jsme kurvaostřílení artisti. Mnoho lidí, kteří se zatím trousili do sálu, jsem neznal, nepoznal nebo nechtěl znát. Vyjímku tvořili snad jen někteří zástupci komunity, které jsem naopak viděl moc rád.
Happy end v podobě nazvučení se dokonal v sedum. Pak vypli proud.Tuto taškařici sice známe z našeho happeningu Máte malý péra, ale že se stane ještě před zahájením našeho setu jsme opravdu nečekali…to nás teda pobavilo. Holt underground nemá na růžích ustláno ani čtvrt století po velvetu. Když už se jevilo, že akci budeme nuceni přejmenovat na 7PM Eternal a wodehrát to bez Jupíka, řekl pánFanybůh “budiž světlo” a my o půl na ležatou začali odpočítávat start nebo vlastně Final.
Vše jelo dle plánu a náš precizně připravený program šlapal jak dobře namazaný stroj. Zde bych veřejně a moc rád pochválil všechny umělce za profesionální výkon. Dále není třeba se rozepisovat…bylo to dokonalé…prostě sekaná, do paměti vepsaná.
Rád jsem, že si čas našel i náš vzácný přítel, Mistr Á (tvůrce populárních Psykopaattien möykky a dalších pěkných sérií), byť měl zrovna na sobotu režijku na vlak a jak víme turistika je pro něho na 1.místě. Teddy, nesmírně si jeho návštěvy vážím a nepochybuji, že se dobře bavil…soudě dle jeho veselé, rozzářené tváře a třepotající se bradičky. Velmi potěšen jsem také byl z účasti mnoha hudebníků, jejichž spokojené obličeje jsem v sále viděl. Namátkou zmíním jen bubeníka mezinárodně proslavené bandy Údy z Búdy nebo basistu z kapely Dámy a pánové. V samotném závěru jsme pak dali možnost začínajícímu hudebníkovi, bohužel jeho civilní jméno (osobně ho mám řazeného v Katalogu 6, položka č. 37433-800912-5442894) ani jeho skupiny si nepamatuji, aby si s námi zahrál naší píseň Prdy. bylo až dojemné s jakou chutí po nabídce skočil. Má sice před sebou ještě hodně práce, ale pokud bude pilně cvičit a učit se tak se možná do lokálního povědomí za nějaký ten rok dostane. Rozhodně mu fandíme, je to opravdu lepší než když mládež pije alkohol nebo kouří marjánku.
Toto je asi tak vše co jsem měl na srdci a v závěru, než si půjdu zdřímnout, bych se rád rozloučil a parafrázoval našeho schoviče, jehož glosa přišla v neděli po akci prostřednictvím aplikace WocAss krátce po 9 hodině jako reakce na nesmělé dotázání ohledně platby nápojového lístku….“proč nespíte, čuráci…”
A já myslel pánové, že vás je pět, ale koukám na fotku a Bylo vás 5. Perník zase nékde usnul ?
ty si píča, viď?
Co je to tam za přítulná děvčátka?
Byl jsem nesmírně potěšen, že z pódia zazněla i finská píseň, ostatně finština je krásná řeč. Zrovna tak jako je Suomi krásná země. Říká se jí mnohdy Země tisíců jezer, ale už málo se ví, že je to i země tisíců finských vodníků. A věřte mi, když se v noci krajem rozléhá jejich temné finské brökökö to i nejednomu protřelému honákovi sobů v žilách stydne krev. Pak je potřeba honem krev rozředit nějakou tou vodkou. Takže díky za píseň, možná se dočkám i nějakých dalších skladeb v našem krásném jazyce, pak teprve budu spokojen. Držím palce ať se to povede. Váš fanoušek Manu Kakku.