O omylech

Omyl číslo 1: Na dnešním FTF „u Antoníčka“ jsem byl zcela první, tudíž jsem vyčkával, pečlivě ukryt za parapetem, kdo z kačerů ještě dorazí. Brzy jsem se dočkal, nejdřív to vypadalo na mudly, ten větší a objemnější stále vyskakoval jako v hlavičkovém souboji, halasíce něco nesrozumitelného, ten druhý, menší, tápaje kolem sebe, hledaje oporu chytal se všeho možného, hlavičkáře, zdi, Antoníčka i sebe samého. Stále pečlivě ukryt za parapetem jsem přeostřil a rozeznal kolegy – Starou.krytu (muž) a Raduára (žena). Nasadil jsem kolegiální úsměv, vyšel na světlo, a co nevidím hravá koťata jsou v ošatce už tři. Slovutný owner neodolal, dostavil se nepozorován tzv. pařížskou cestou, očekávaje pochlebování, brzy nato stejnou cestou došel Akrachus, jako stínem následován Teepeechou. Pak už se minievent zvrhl do diskuze kdo koho je větší kamarád a kdo koho má víc rád. Hodnotná diskuze byla nepravidelně přerušována výskoky hlavičkáře.

Omyl číslo 2: Celé odpoledne jsem se bavil neschopností našich čelných hrušákologů smysluplně přeložit Hrušákovu šifrovanou prostou větu. Posuďte sami.

Překlad prof. M. Drába: V ruce její pánev, nevzrušen.

Překlad doc. D. Exnera: Ruku na její pánvi, vzrušen.

Šokovalo mne na jak malém prostoru se dokáží utkat tito dva velikáni. Přičemž vůbec neznáme skutečnou podobu oné Hrušákovy věty před zašifrováním, natož abychom pochopili oč se jedná, ale přeci jen je Exnerův překlad emotivnější.

Omyl číslo 3: Zatímco jsem se poškleboval snahám vědátorů o jakýsi výklad, nečekaně jsem si uvědomil, že ve snaze stvořit neotřelý strip z prostředí kostnického koncilu jsem omylem vložil do kazatelových slov určených římskému králi Sigismundovi blábol a ještě jsem o tom všem vypravoval, sám se tomu infantilně smějíc.

Prezentovaná verze: „Vy jen kundy lížete, ničehož jiného neznaje!“

Správná verze: „Vy jen bludy kážete, ničeho jiného nedbaje!“

Na obě verze Sigismund odpovídá otázkou: „A dál?“ Načež zmatený kazatel opakuje výtku: „Vy jen (verze A nebo B) … a Sigimund kontruje slovy: „Ty ses nám, Jene, nějak zacyklil!“ a všichni se smějí, jakej je kazatel pitomec a Sigismund borec.

Sám nevím co jsem tím sledoval, snad jsem chtěl být vtipný. Příště se nad tím budu muset více zamyslet, zvláště když první verze dává v ústech kazatelových větší smysl něž ta druhá, protože výtka o bludech by měla být určena spíše jemu. Patrně už to někde slyšel a jen to zopakoval.