ŘIDIČ TVRDEJ CHLEBA MÁ – PNEUSERVIS 1. ČÁST

Dnes jedu do pneuservisu ze dvou důvodů. Za prvé mám asi píchlý kolo, což jsem odhadl, pač musím každé dva dny dofukovat hustilkou, nebo, jak se tomu řiká, pač naše dvě čerpací stanice u nás v královské dědině mají sice vzduch zdarma, ale taky současně mimo provoz, což se kupodivu nevylučuje, protože to je pořád zadarmo, funkční i nefunční. Když to ale hustíte už druhej měsíc obden, máte za sebou při průměrném počtu 60ti zdvihů, docela slušnou posilovnu a nevejdete se za prvé do pracovní košile, pač jste taky docela slušně napumpovanej a za druhé máte víc zdvihů než z manzelskýho sexu a to není dobře.

Za druhé jedu do pneuservisu, protože mi přišla před měsícem sms, že nadešel čas na výměnu zimní pneu na firemním kočáře za letní pneu. Trochu se bojim, pač na to staniště R7/D7 bude asi lepší hrubší vzorek, ale uvidíme, pač mám nový auto a tedy i nový letní pneu, tak snad tou stavbou projedu. Letos jsem si dal i velkej pozor, abych si nezopakoval loňský výstup mistra borce. Sms v půlce března: „Za měsíc v tolik a tolik a tam a tam woe, doval na výměnu.“ 

Já: „Dobrej den čeče, koukám, že už tu na mně čekáte, to jsem já ten borec na 14:30, bo to mám tady woe v sms, tak ať to lítá, bo mám hodně práce atakvůbec. Servisman: „Tak poslouchej ty šulíne, nevím vodkaď seš, ale tady jseš ve Strašnicích a nauč se číst, bo v tej sms je jasně napsané, že jestli ti ten termín vyhovuje, tak odepiš ANO ty trole. Kapišto ?“ Já, úplně malinkej: „Ano prosím, máte pravdu, sorry, samozřejmě, že šestýho května v 5:30 ráno je super náhradní termín, moc děkuju a naskle.“ ANO, které jsem letos odeslal, kontroluji pravidelně každý týden měsíc před návštěvou, takže to letos snad klapne. Vyrazím i o půl hoďky dřív, jako pro jistotu. 

„Čau, ahoj, zbytek doladíme zitra, pač jedu do Strašnic na výměnu pneu.“ Rozloučím se na prodejně a jedu. Reproduktor v garážích na Smíchově, kde parkuju, něco huláká, ale nemám čas to řešit. Navíc jsem od babičky zvyklej z prázdnin na vsi, že buď přijede pojízdná prodejna a já nic nepotřebuju, nebo někdo umřel a na Smíchově nikoho neznám, nebo vykupujou kůže a my máme doma králíka, kterej je živej. Teda soudím podle toho, že vysral v kuchyni na vycházce tolik bobků, že jsem myslel, že kluci vysypali pytlík křupinek Nequick, co si ráno sypou k snídani do mlíka. 

Ale k věci. Když jsem stál už 20 minut na místě a vyčerpal tak svou časovou rezervu, aniž bych ujel více než 3 metry, zjistil jsem, že paní hlásí v rozhlase: „Z důvo-u mimořá–é dopravní si–ace trvá výjezd z gar-ží zhruba tři-et m–ut.“ Hm tak počkám těch deset co zbývá i když by mně asi museli teleportovat, abych to zvládnul, ale zázraky se dějí. Po dalšich 15 už volám Strašnice, dvacetkrát se omlouvám a děkuji za náhradní termín v srpnu příštího roku. Zaparkuju a jdu zpátky do OCčka na výzvědy a pro kafe.

Na infostánku najdu pána v polovojenské uniformě, asi ochranka, která má místo zbraně razítko a mlaskne ho beze slova každýmu na parkovací lístek. Pozdravem jsem ho rozhodil a otázkou, zda se jedná o normální dopravní špičku v tuto dobu jsem to evidentně nevylepšil. Na chvilku se zamyslel a pak řekl: „NE, to není normální.“ Což jsem bohužel také věděl. Ok. Já: „Děkuji velice a je tedy nějaká nehoda na výjezdu, nebo co brání tomu výjezdu ?“ Četník: „NEVIM.“ Já: „Ano, děkuji velice a kdo by to, prosím mohl jako vědět ?“ Četník: „NEVIM.“ Ty woe, díky Maňas, jdu si pro to kafe, udělám pár telefonátů a uvidí se.

Konec první části…