Thajské deníky – den druhý

​Je to fakt druhej den, žádnej druhej první posunutej, ale fakt druhej, po první noci ve špatným městě nebo vlastně zemi. Už vím proč máme dražší pokoj, než Mlchovi, není to věkem dětí. Je to v podstatě poznávací pokoj, tak jako jsou poznávací zájezdy, akorát, tady nemusíte moc nikam extra jezdit, takže šetříte čas a peníze, který máte beztak dost hodně zabezpečený v bance speciálním bankomatem a kartou. Stačí dorazit na ten poznávací pokoj. Máme okna k vedlejšímu bloku, kde se po arabském způsobu rozhodli posunout stavbu o další patro vejš. Víme tedy, že zde pracují hodně Pákistánci, ne jakože pracujou hodně, to ne, ale je jich tu hodně na stavbách. Jako těch Pákistánců. No a oni jako hodně brzo vstávaj, aby toho hodně stihli, no hodně, vlastně normálně, ale za delší dobu, než u nás, páč za to moc neberou, tak coby. No a taky hodně jako ťukaj a pořád, nevím proč, ale možná rozbíjí atom olova a pak z toho dělaj zlato, aby vydělali na tu stavbu. Taky si dost povídají, jsou veselí, asi aby jim šla práce dobře od ruky. Docela zajímavý, dozvědět se takový věci navíc. Snad to dospíme v letadle.

Vstávání bylo peklo, tedy myšleno zvednutí z postele, protože probuzení bylo dříve než budíkem, právě v rámci poznávačky. Rychle na snídani. Tam to bylo taky trochu poznávačka, teda spíš pro mojí rodinu, já takovou zimu znám z mrazíren na Kladně. Byl jsem tam před revolucí s Pioýrem na exkurzi. Ten vývoj jde dopředu, jsou to borci, takovou kosu vymáčnout z tak malý klimatizace. Dal jsem dva tousty, 2 donuty, meloun, vysekal díru do ledu v čaji, usrknul, abych neurazil a šup na vejlet.

Jedeme nejdřív na nějakej vysokej barák, pak ne, že nejsou lístky, pak radši k vodě, pak zase teda ty lístky nějak budou, tak ten panelák, tak zase vyndat plavky a ručníky a jdeme objednat ty lístky na internetu, abychom ušetřili kotel času na místě. No kdybych neměl dobrou banku, s dobrým účtem a super zabezpečenou kartou, tak to woe dáme napoprvý a jde se. Míše vyšel třetí pokus s mojí kartou asi po hodině. Máme zaplaceno, ušetřili jsme kotel času ve frontě na lístky, prej tam lidi čekaj i půl hodiny, blázni, když to jde v klidu bez starostí na netu. Tak hurá na metro a pěšky, na co taxi, je to kousek asi 5 minut a navíc je to bezpečnější. Možná… Tudy jo ? Díky pane, líná huba, holý neštěstí. Po hodině jsme v pohodě u metra. Jirka koupí všem lístky hotově. Dost hazarduje, platil bych radši zabezpečenou kartou, ale asi je ze starý školy. Vstupy do metra jak z „jen počkej zajíci“ bál jsem se, že mně to cvakne v půlce. To víte, platil to nezabezpečenou platbou. V Praze si nikdy stranu metra nepletu a když, tak to neva. Tady jezdí bohužel vlaky středem, tak zpátky na povrch a dáme to znovu v klidu. Metro, správnej přestup, metro, výlez a 3 minuty pěšky tunelem do shoppimg centra. Nevím, kdo ujde 12 km za 3 minut, ale já ne. Uff a to ještě ten den ani nezačal…