Kdyby se někdo ztratil sejdeme se u shopu Blackberry. Cože tady maj dvěstěmetrovej značkovej shop, já myslel, že už je ta značka dávno mrtvá. Jinak už nebudu u nás nikdy říkat ničemu nákupní centrum, protože už vím, jak nákupní centrum vypadá a že se nedá projít ani za 3 dny, takže původně plánovaná aktivita na odpočinek rodičů od dětí typu, tady máš čistej papír a kdo přinese razítka ze všech shopů vyhrál, by mohla zbytečně protáhnout výlet o několik dní. Zastávka u akvárka přes 3 patra, plnýho žraloků, rejnoků, potápěčů atakdále, naproti pro sladkosti v ceně nájmu 3+1 v Jirkově, vyzvednout lístky na Burdž Khalifu, což je nějake velkej barák nebo co, oběd ve fast foodu, kterej u nás nemaj, frota, která neměla být, protože jsme objednali lístky v klidu z hotelu po internetu bezpečnou kartou, rychlo výtahem 124 pater za minutu. Selfie, foto, selfie, foto, 5x okouknout všechny výhledy, třeba už to nikdy neuvidím, nalepit munzee na nejvyšší stavbě na světě, druhý patro, teda vlastně 125. Selfie, foto, selfie, foto, 5x okouknout všechny světový strany, třeba už to nikdy neuvidím. Jinak říkám, že se ten barák houpe ve 450 metrech, co to dělá v 800 metrech nechci ani pomyslet, rychlo výtahem 124 pater za minutu zase dolů a že by to byl nějake extra sešup se říct nedá, kluci to maj pošéfovaný. Nějak se ztrácím v čase, pač to celý kolem toho vysokýho baráku trvalo 2 hodiny, přitom jedeš nahoru minutu a dolů minutu, nahoře pár fotek, vyfotíš pár cizinců, který na tebe mluvěj, ale ty jim nerozumíš. Ty woe, teď mi došlo, že mi možná ukazoval fotky nahý manželky a já mu ten mobil vzal a prostě ho vyfotil. No nic, ztraceno v překladu. No a ten zbytek bylo asi to frontování. Teď mi došlo, jestli právě Míša nezaplatila tu frontu, jako že se pak víc těšíš a víc si to užíváš, protože vyfárat, vyfotit a sfárat to do 5ti minut by ten zážitek asi degradovalo a asi by to bolelo finančně víc, než s čekáním, kde vyšla minuta jen lehce přes 10 korun, no nekup to. Další čekání hodinu, tentokrát dole na fontánu, mezi masou lidí. Minuta představení, konec, na záchod, fronta, pač se chce každýmu, kdo čekal hodinu na fontánu, na kafe, který nikdo vlastně nechce. Votrávený dětský ksichty, do tý doby, než jsme objevili Hamleys. Když pošlete děti samotný a počkáte venku, nemáte útratu. Na mekáč, kterej vlastně nikdo nechtěl, 3 minuty pěšky tunelem od shopping centra. Nevím, kdo ujde 12 km za 3 minut, ale já ne. Na metro, správná strana, přestup, správná strana, metro, sladkosti a pití v metru. Jo a lístek čekujete, při vstupu, přestupu i výstupu na stroji jak z Jen počkej zajíci, nelezte do vagónu pro ženský a děti a taky do gold class, když jste si nepřiplatili vy socky, metro je hustý. Mekáč kam už vlastně kluci chtěli, tentokrát na autobusovým nádraží, kam chodí kluci ze stavby na zmrzlinu. Manager vyhodil místní póvl, teda místní, kluky vod nás ze stavby, z poznávacího pokoje, aby mohli bílý ksichty ke stolu, pač udělali ten den největší útratu a domů, teda na hotel. Cestou zkoukneme naši čtvrť, kde to žije trochu zblízka a uděláme pár dokumentárních fotek pro Luďu.
Kluci sbírají čurbes z vody v přístavu.
Na všech cestách sleduju co ty Arabové nosí za boty, ale fakt nejvíc hrůzy, který jsem ani nikdy neviděl v žádným obchodě. Už vím, vysypou to večer na ulici a dělají dražbu.
Naše ulice je plná obchodů s it a zabezpečením. Tady mají kluci třeba obchod s NTB. Maj všechno, ptal jsem se…
To jsou hodně tenký kufříky, do těch se toho asi moc nevejde. Tak pár papírů.
To můžeme zkusit zavést i ve Slaném – „Kdyby se někdo ztratil, sejdeme se u shopu Ashberry…“
Tak jo, kurňa šopa