Ve vámi tak oblíbeném čtvrtečním programu, předního muzikologa (mě) vám, milí posluchači tentokrát představím těleso, které svým zvukem určilo směr mnohým. Psajchedelik sound by bez nich možná ještě pár let potřeboval inkontinenční kaťata.
Veřím, že se dnes trefím i do vkuSSu pana Sajrajta, který se minule tak vycajchnoval. Doufám, že slova Havilanda Tufa… „Tak to už prostě v životě chodí, že se každý z nás musí čas od času smířit s něčím, co se mu nelíbí.“…mu budou dostatečnou oporou při sebereflexi nad svou pseudofilosofií.
Tuto píseň stvořilo skladatelské a producentské trio Holland–Dozier–Holland (což se možná nebude pozdávat některým Helmutům, protože pánové jsou černí jako bota) pro detroitské ženské trio The Supremes…i zde možná dojde k návalu bělostného vzdoru…ale pomněte na Tufa, Helmute von Sajrate.
Parta Vanilla Fudge je známa svými coververzemi, které odívala do zvuku tehdy novátorského. Projev na pódiích je tak fascinující, že někdy máte pocit jestli jeden, dva či všichni nejsou stiženi tancem svatého Víta. Dále nebudu dělat chytráka (i když bych mohl) a nechám vás unésti se skladbou, kterou v osmdesátkách nazpívala i profesionální zahradnice Kim Wilde.
Pojďme tedy přijmout požehnání zpěváka a klávesáka Marka Steina, zatajme dech nad paličkovou akrobacií bubeníka Carmine Appice, pohleďme do otylé tvářičky kytaristy Vince Martella a zarajtujme si společně s basistou Timem Bögerem.
Přeji vám pěkný zážitek a příští čtvrtek na slyšenou.
Díky za článek, ve srovnání s minulým týdnem jste měl poněkud šťastnější ruku při výběru, nicméně toto provedení skladby je k onanii poměrně nevhodné.
Za sebe bych k tomuto účelu doporučoval jinou verzi písně – ta se dá alespoň poslouchat a hlavně se na ni dá dívat 😉 .
https://www.youtube.com/watch?v=FW-I0diRYC0
Jó, to by šlo, jen jsem nepochopil, jak to dělá s tou párou, že tak pulzuje. Hmm, dá se na to koukat, i když je to takové bezpohlavní.