Až do letošního roku jsme víkendová soustředění realizovali v sídle našeho jednatele Galána Martena na rakovnicku. Pro letošní (a asi i další) léta je nám zázemí na Ročově zapovězeno a tak jsme s radostí využili nabídky našeho xylofoňáka a cajonisty HND, vožrat se na chatě Sucharka v krkonošské Rokytnici.

Námi deglarovanou pozvánku k účasti širší veřejnosti využila děvčata ze Slaného, Hanka a Dáša. S sebou jsme přivezli ještě další kamarády a to 5ti litrový demijón kalvádosu, piv jak nasráno, ruma a vajno. Někteří počali pivčáky ještě během jízdy, některé ťapky zajely do bříšek dokonce  před jízdou. Svorně jsme pak začali studovat noty těsně po příjezdu. Je možné, že jsme v pátek i něco n(z)ahráli. Nevím. Spát jsme šli nad ránem.
Vstávám brzy, ale co je to na našeho klávesáka…podezírám ho, že nešel spinkat vůbec, aby uhrál platbu za noc. Však co je noc zde určuje bratr Akrachus.
Ale zpět. S radostí, že oba vidíme…milou, živou tvář si naléváme kolem sedmé ranní pivčáka a  kalvádos…ejchuchu. Ztuhlost krátkého spánku odlétá jako svěží vánek, kterého je plná spálňa. K překvapení se krátce zastavuje milá osoba, Iveta a přiváží nám jablonecké škvarkovky…ty bodly. Mezitím se i ostatní zombie proměňují v kamarády a vylézají z pelechů. Děvčata odcházejí na turistický výlet po hřebenech a my se sjíždíme do města zakoupit povolení k vjezdu. Zde se zdržujeme jen na dobu nezbytně nutnou a vracíme se do chaty k oknu, kde se věnujeme činnostem, kvůli kterým jsme sem přijeli.
Muzikanti se překvapivě kolem 15.hodiny urvou a vydávají se na procházku k nejbližší chatě, což je evidentně turisticky uspokují a radostně, že zase pro své zdraví něco udělali, se vrací do zkušebny. Následují zase činnosti, z nichž nejvíce asi utkví světlo a přednáška Perníka a jakási pobíhající veverka. Je možné, že jsme v sobotu i něco n(z)ahráli. Nevím.
Věřím, že se některý z bratří chopí péra a podělí se s námi o jeho pohlednici. Bylo to móc pěkné.

Share