Klasici vs. klasycy – 02

Vážení čtenáři,

týden se s týdnem sešel, je opět neděle a my plníme svůj slib, že v neděli přineseme další díl. Xylofoňák Míša z Hovnadiv by nejspíš v těchto místech začal vysvětlovat něco o tom, že ten nový díl vlastně neneseme, ale jenom píšeme a že se to jenom tak říká, a možná by považoval za potřebné uvést na pravou míru i onu klišoidní frázi, že se týden s týdnem sešel a zkoumal by, jestli to bylo v hospodě a tak podobně. Nic. Podobné úvahy zahlušíme již v zárodku, jinak se do toho zamotáme hůř než Luděk Sobota. A to je dneska navíc neděle. Každopádně jsme na sebe pyšní, že se nám jednak podařilo dodržet slíbený termín, ale hlavně i pro to, že jsme na těchto stránkách probudili zájem o literaturu, a to i mezi dělnickou třídou… ačkoli ta nakonec svůj příspěvek stáhla a jejich báseň se dá získat už pouze pokoutným způsobem… ale možná to bylo i jejich cílem.

Stejně jako před týdnem, i dnes se sešli (virtuálně) dva klasičtí novodobí poetové – Hovnan Vodkanič a Marsif Yfylysenko a přetvořili k obrazu svému klasiku „ze školních čítanek“.

Tentokrát si každý z pánů vybral jiné dílo. Marsifovi minule příliš nevyhovoval Nerudův pravidelný rým, tudíž dnes zvolil poněkud „rozevlátější“ Splav od Fráni Šrámka, kde bude mít větší možnost se realizovat. Hovnan  Splav odmítl, protože „to je úplně vo ničem a beztak se to tomu kokotovi nerýmuje“ a raději zapátral poněkud hlouběji, aby si následně vybral….. Poštovní schránku od Jiřího Wolkera. Když následně zjistil, že „se to tomu kokotovi nerýmuje ještě víc a dokonce ani neumí počítat, když do jedný sloky prdne 6 veršů a do druhý 8 a jestli von u toho nechlastal Walkera“ a hned si běžel do hospody zkontroloval, zda je to možný a kdy byla založena společnost Johnnie Walkers & sons a tam zjistil, že konzumace old scotch whisky opravdu pomáhá při tvorbě podobných básní a Wolkerovo Schránku na místě přetvořil.

Dost řečí, jdeme k poezii. Nejprve Vodkanič a Wolker. Začneme originálem:

Jiří Wolker – Poštovní schránka

Poštovní schránka na rohu ulice,
to není nějaká lecjaká věc.
Kvete modře, lidé si jí váží velice,
svěřují se jí docela,
psaníčka do ní házejí ze dvou stran,
z jedné smutná a z druhé veselá.
Psaníčka jsou bílá jako pel
a čekají na vlaky, lodě a člověka,
aby jak čmelák a vítr je do dálek rozesel,
– tam, kde jsou srdce,
blizny červené, schované v růžovém okvětí.
Když na ně psaní doletí,
narostou na nich plody
sladké nebo trpké.

Hovnan Vodkanič vs. Jiří Wolker – Absinthu flaška

Absinthu flaška na rohu police,
to není nějaká lecjaká věc.
Kvete zeleně, lidé si jí váží velice,
svěřují se u ní docela,
opice číhá ze všech stran,
někdy smutná, jindy veselá.
Ráno mám okno bílé jako pel,
sleduji Facebook toho člověka,
co mé opilecké fotky do dálek rozesel,
– už tam jsou lajky,
smajly zkurvené, zasrané jednadvacáté století.
Až to k mé staré doletí,
nejdu rok do hospody,
to bude trpké.

A nyní Marsif Yfylysenko a Fráňa Šrámek – zase opět nejdříve originál

Fráňa Šrámek – Splav

Trápím se, trápím, myslím si,
kde bych tě nejraděj potkal.
Ulice střídám, parky a nábřeží,
bojím se krásných lží.
Bojím se lesa. V poledním lese
kdo miluje, srdce své neunese.
Na můj práh kdyby jsi vstoupila,
snad by jsi mne tím zabila.
Chtěl bych tě potkat v lukách.
V lukách je vlání
na všechny strany pokorné odevzdávání.
V lukách je nejprostšího života stůl,
rozlomíš chleba, podáš ženě půl
chléb voní zemí, bezpečný úsměv svítí,
až k pláči je prostý věneček z lučního kvítí,
a oblaka jdou, přeběhlo světlo, přeběhl stín
muž má touhu rozsévače, žena má úrodný klín

Chtěl bych tě potkati v lukách. Šel bych ti vstříc.
A až by jsi mi odešla, ach, zvečera již, bys na mě nemyslila víc
jen na prosebný a děkovný můj hlas,
jako bych jen splavem byl,
který v lukách krásně zpívat slyšelas.

Myrsif Yfylysenko vs. Fráňa Šrámek – Splávek