Klasici vs. klasycy – 04

Je neděle ráno a zvony zvoní,

nevěřím ničemu, ale teď hlavu skloním,

vylejzá slunko nad panelák…

… a vylejzá i další díl seriálu Klasici vs. klasycy. Z jaké písničky pochází úvodní verše se ptát nebudeme, beztak ji každý zná a pokud ne, jsme na internetu, kde si to může na pár kliknutí (případně tapnutí, pokud k nám přistupuje z dotykové obrazovky) zjistit. Ještě včera odpoledne nebylo jasné, zda nový díl dnes bude, naše redakční schránka zela prázdnotou, ale během večera oba pánové (HV a MY) i dáma (RdK) dodali své básně a tudíž opět vycházíme pravidelně. Podařilo se zjistit i důvod zpoždění. Umělci chtěli vyhovět panu Dementovi, který si přál přetvořit báseň od Michala Sedloně Krmička vepřů, ale tvrdě narazili. Báseň je sama o sobě tak dokonalá, že jakýkoliv zásah by ji v její genialitě tak degradoval, že si na ní naši básníci vylámali zuby. Zůstali tedy alespoň pro tentokrát u trochu klasičtější klasiky.

Naše dopisovatelka Raduár de Koguár zaslala rovnou dvě přetvořené verze Křišťálové studánky od J. V. Sládka, čehož se Hovnan chytil jak hovno košile a též se na ni vrhl. Myslíme na báseň, ne na dopisovatelku. Alespoň podle našich informací.

Zde je tedy upravený J. V. Sládek 3x jinak:

 

Hovnan Vodkanič vs. J.V. Sládek – Křišťálová vodečka

Znám křišťálovou vodečku
co život usnadní,
maj v baru jí u Holečků
trávím tam spoustu dní.

Tam vožungři ji chodí pít
a trávu kouřit ven,
klasici za dne bílého,
slušňáci v noci jen.

Pak hodí čelo na baru
a kolem ticho jest,
jen účet tiše zvěstuje,
že zachlastali fest.

 

Raduár de Koguár vs. J.V. Sládek – Naše hospůdka

Znám roztomilou hospůdku
kde radno trávit čas,
stačí projít podloubí
a Fany vítá vás.

Tam se často scházejí
umělci zvučných jmen,
někteří za dne bílého,
Hovnadiv v noci jen.

Když usne město královské
a kolem ticho jest,
v lokále i na baru
je plno našich hvězd.

 

Raduár de Koguár vs. J. V. Sládek – Kokainové doupátko

Znám kokainové doupátko
kde nejtmavší je kout,
tam rostou mladí dealeři
co chtěj životem plout.

Tam kluci, holky chodí snít
pod javorový kmen,
ty holky za dne bílého,
ti kluci v noci jen.

Když usne město veliké
a kolem ticho žel,
pak zákoutí i parčíky,
jsou plné jejich těl.

 

A nakonec Marsif Yfylysenko. Tento víkend se i on dostal k Poštovní schránce od Jiřího Wolkera a zde je jeho verze:

 

Marsif Yfylysenko vs. Jiří Wolker – Laciná šlapka

Laciná šlapka na rohu ulice,
to není nějaká lecjaká věc,
kvete černě,
Demeter si ji hlídá velice*
Za mrzký peníz půjčuje ji docela,
Pánové si užijí dle chuti, pak vyhodí ji na ulici
Bez jakéhokoliv srdce hnutí.

 

Šlapka bílá jako padlý sníh,
čeká na prince jež by jí nenutil
Pracovat po nocích,
Aby jen počestným životem
Mohla žít a ne stále olizovat pánům pyje,
Blizny červené, které ve svých ústech
Skryje, celé, ty obušky kožené.

 

Když na křídle noci realita k ní doletí
A ona zas stojí na rohu té ulice krátké,
Princi v bílém Medvědu naletí,
Nebude to pro ní sladké ale trpké…

 

Poznámka autora MY – * zde do ženství této básně zasáhl svým geniálním údem HV.

A to bychom měli pro dnešek vše. Hovnan Vodkanič nám sice do redakce zaslal i tři zbrusu nové autorské básně, ale myslíme si, že kapacita této rubriky je zcela naplněna a jejich zveřejnění si raději necháme na jindy. Budeme se těšit opět za týden a rádi mezi sebou přivítáme i nové umělce s předělanou klasikou – třeba zrovna vás … ;-).