Klasici vs. klasycy – 05

Je neděle ráno

a v hlavě zvoní…

No bodejť ne, včera se zapíjel nový přírůstek do Perňovo rodiny a tudíž se dnešní příspěvek píše poněkud obtížněji. Snad shodou okolností poslal Marsif Yfylesenko báseň věnovanou chlastu a Hovnan Vodkanič… poslal hovno a nič. Na poslední chvíli to sice vyřešil trochu kulišácky a šalamounsky, jak si sám myslel, a báseň dodal (rovněž o chlastu, jak jinak), ale pokud pozorně srovnáte originál a jeho výtvor, zjistíte, že to tentokrát pěkně vojebal.

Dost zbytečných slov, vrhneme se na poezii. A snad po včerejšku u nás v redakci nevrhneme…

Marsif Yfylysenko přepracoval Manon Lescaut od Víti Nezvala.

Marsif Yfylysenko vs Vítězslav Nezval – Chlast

Chlast, to je můj osud, chlast, to je můj osud.
Chlast, to je vše, co chybělo mi dosud.
Chlast, to je vlastně jediný můj hřích,
nepoznat chlast, tak svět krásný neuviděl bych.
Chlast není motýl. Chlast není cela.
Chlast, to je vášeň, jež pohltí mě zcela.
Chlast mi dává vše, co jsem kdy chtěl.
Chlast je můj smutek, který mi uletěl!
Chlast je mé dítě, má pravá láska.
Chlast, to je první a poslední má sázka.
Chlast, ach chlast, chlast z Božkova!
Chlast je mé dogma, chci jen s ním si notovat…

A zde je Hovnan Vodkanič s Jardou Vrchlickým – v originále Za trochu lásky

Hovnan Vodkanič vs. Jaroslav Vrchlický – Za trochu chlastu

Za trochu chlastu šel bych světa kraj
šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý
šel v lednu, ale v duši věčný máj
šel vichřicí, však slyšel zpívat kosy
šel pouští a měl v srdci perly rosy
za trochu chlastu šel bych světa kraj.
Jak ten, kdo žebrá drobáky a prosí.

Žádná jiná báseň tentokrát do redakce nedorazila. Víme, není to moc, proto si na závěr dáme ještě jednu autorskou říkanku od HV a tou se rozloučíme.

Paní z obce Šlapanice
zaučiti šla panice.
Nepochopil pranic.
Byl to blbej panic.