Suchý únor už je naštěstí za námi, ale Marsif na nás přesto hrne spoustu hutné poezie na toto poměrně děsivé téma…

 

 

Výčitka abstinující Vol. 1%

Sedím si v hospodě, hlavu mám prázdnou,

sleduji cvrkot a hospodskou ráznou,

…nedá mi prý chlastu…

potvora poťouchle se smějící.

A říká…

„Máš po piči, dnes jsi abstinující…“

 

 

Výčitka abstinující Vol. 2%

Na hasičské slavnosti,

žeru maso vod kosti,

chlastám pívo, rum i vodku,

nevážím si zdraví. Vskutku.

V deliriálním stavu svém vidím na konci tunelu světélko blikající…

Toť znamení Kmocháčka,

že jsem měl být raději abstinující…

 

 

Výčitka abstinující Vol. 3%

Courám se u Koruny,

chci alespoň cítit vůni chlastu,

alespoň se dívat na borce chlastající…

…cos mi to udělal???

Doktore můj…

Díky tvému rozsudku jsem doživotně abstinující…

 

 

Výčitka abstinující Vol.4%

S kořalkou v ruce přecházím síň…

Vydržet a nepít???

To je jen hrst marných slov… a míň…

V duši závislost se nám posměšně vrtí

a v kamenných játrech povstává něžná siluetu smrti…

 

 

Epilog…

…při adoraci chlastu,

jsem parádně vojel servírku Vlastu!