A opět pár básní z pera Marsifa Yfylysenka…

 

 

Anděl

Už zase sedím v nemocniční čekárně,

jest ponurou až běda,

myšlenky se honí tmou mé mysli…

chlastu je mi třeba…

proto sahám do své torny,

kde láhev s Rumem mi zbyla…

jsem však dosti nemotorný,

KRISTAPÁNA, ona se mi rozbila…

záchvat vzteku, tlak v hrudi a tma tmoucí…

otvírám oči a nade mnou anděl krásy dechberoucí…

jsem snad v nebi???…

čtu jmenovku anděla …

Sylvie…

a pod jménem drobným písmem…

stojí psáno…

vedoucí patologie

 

 

Komoda

…v pseudonábytkokomplexu Ikea koupil jsem komodu,

bych doma navodil rodinnou pohodu…

montuji hodinu, montuji dvě a házím ji ze schodů…

ve stavu deprese…jsem rozhodný…

navštívím hospodu…

 

 

Svítání

…pod okny procitá svítání mnohohlasé,

dívám se vedle sebe na postel a vidím mokrou skvrnu,

to má milá pochcala se…

snad se i neposere…

trnu…

 

 

Křeslo

Aladinův koberec letěl kolem křesla…

jak dravý pták, jako orel

a křeslo se na něj dívalo a hleslo….

proč nemohu také letět,

tak rádo bych se vzneslo…

a koberec na křeslo z výšky huláká…

tak poleť,

ale nejdřív se zbav toho tlustýho čuráka…