Vítáme vás opět u pravidelné nedělní dekadentní rubriky. Tentokrát se nám neozval se svou tvorbou pan Exner. Je to pochopitelné, jeho rubrika na těchto stránkách byla zrušena a pan Exner skládá zkoušky z muzikologie před samotným kapelníkem Hovnadiv, což mu vůbec nezávidíme. Exnerovi jako. Podle posledních zpráv prý v současné době dělá reparát z hrdelního zpěvu. Když si prý tuto otázku vytáhl minule, mluvil velmi zkušeně a zaníceně a dokonce přidal i praktickou ukázku, jen si prý špatně přečetl zadání a ono „H“ na začátku zaměnil za jiné písmenko. Budeme mu tedy držet palce, aby se všechno brzy vyřešilo a on tak měl čas i nějakou tu poezii. Zároveň se dnes neobjeví ani žádná báseň od Raduára de Koguára. Básnířka se nechala slyšet, že jí rubrika svým zaměřením příliš nevyhovuje. Možná ale došlo pouze k nedorozumění – zveřejňované básně nemusí být za každou cenu silně dekadentní – jak se ostatně přesvědčíme i dnes. Ozval se nám totiž pan Alsid Kaluandé (což je nesklonné, jak nás už stihl několikrát upozornit). který do toho našeho dekadentního světa vnesl svěží závan romantiky. Dost řečí, jdeme na poezii.
Hovnan Vodkanič – Starší dá mi
Tento týden všechny dámy,
co jsem dotáh‘ na šukání,
byly ve věku mé mámy.
Prostě samé starší paní.
A já jsem si uvědomil,
co přesně mě na nich svádí.
Ne, není to žádný omyl,
jsou to zkazky z jejich mládí.
Paní Magda vyprávěla,
když si hrála s tím mým pérem,
jak se jejich třída celá
ukrývala před Hitlerem.
Paní Ema vzpomínala,
jak teď mě, tak mého tátu,
také často šukávala,
ještě za protektorátu.
Paní Anna když mě sála,
těsně po pohlavním styku,
s dojetím tu vzpomínala
i na první republiku.
Jak s Vandou a Bětou měly
v sobě denně spousty pánů,
a co s nimi vyváděly,
když k nim přišli do šantánu.
Paní Věra s paní Frídou,
obě zdatné souložnice,
píchaly s dělnickou třídou
na soustruhu ve fabrice.
Když do těch dam v letech stříkám,
a vojel jsem jich už tolik,
tak si s pýchou v hlase říkám –
– já jsem vlastně kundhistorik.
Nyní dáme prostor romantickému panu Kaluandovi Kaluandé.
Alsid Kaluandé – Ivana
…květnové Slunce zlatými jehlami,
prošilo šedavý svetr mých mraků,
když do klína z nebes spadla mi,
královna všech napsaných braků,
stejně tak laciná jak čtivý román,
ale i krásná co nebesa s hvězdami,
proto teď píši jí milostný román,
jímž získat chci srdce své rozmilé Ivany…
Vše na pravou míru uvádí Marsif Yfylysenko:
Marsif Yfylysenko – Ivana
…ponořen bez šnorchlu ve vaně,
já sĺíbil do sucha vylízat Ivaně,
jelikož jsem žáber prost
tak nemohu dýchat,
to byl zase kravskej nápad
měl jsem ji jen píchat…
A na závěr si dáme ještě krátkou ukolébavku od HV… a tím se pro dnešek rozloučíme.
Hovnan Vodkanič – Ukolébavka
Halí belí,
kozy v zelí,
chrápej, pičo!
… to je celý…
…chápu, že Dekadence potřebuje, aby byla spatřena její pravá krásná tvář, tak musí být srovnávána i s jinými odstíny poezie…třeba romantické…teda fuuuj, zvedá se mi kufr jak to píši…potud vše naprosto racionálně chápu…, ale pro Boha, krytapána, Ježíšmarjájózef (zde je patrné, že otčím Ježíšův byl slovák), panenkomarjápodsrpenská…proč je zde publikován tento cukrový slinta s debilním neskolonným jménem a komplexem jak Brno Žabovřesky…Tímto žádám odpovědné redakční pracovníky o přesvědčivé vysvětlení…NEBO….
Velmi rádi bychom vyhověli tomuto zoufalému výkřiku do tmy, nicméně je to bohužel zhola i zchlupata nemožné. Žádní odpovědní pracovníci se totiž v redakci nevyskytují.
…tímto ustupuji od svého druhdy dogmatického požadavku a pro jednou se tedy spokojím s nepřesvědčivým vyjádřením jakéhokoliv neodpovědného, nebo nekompetentního redakčního pracovníka…čekám…
Oslovili jsme tedy jistého pana inženýra ze sousední redakce a ten nám sepsal omluvný a velmi úlisně znějící dopis o tom, že bohužel u pana nesklonného AK došlo k záměně dvou adres. Tato báseň prý byla původně určena pro magazín „Hošo“, kde měla tamní čtenáře přesvědčit o krásách heterosexuálních vztahů. Zmíněný časopis naopak omylem otiskl báseň určenou pro naši dekadentní rubriku a nyní čelí odlivu čtenářů a soudním žalobám.
Tento úlisný dopis dotyčného inženýra jsme ale skartovali, neboť se nám podařilo získat odpověď od ještě nekompetentnější osoby. Paní Demeterovou poslal k nám do redakce Úřad práce a ona se uvolila, že nám sepíše vysvětlení výměnou za to, když jí dáme potvrzení, že místo je už obsazené, neboť ona prý stejně nemůže pracovat, pačlébrž ji bolí chrbát.
Její vyjádření tedy zde:
„Dyxou to kokoti. Dyk votisknou fšecko. Dyk ty kraviny stejně nikdo nečte. Dyk je to každýmu jedno. A ty aby ses taky neposral, dyk ne?“
Doufáme pevně, že budete s tímto vyjádřením spokojen…
…jsem naprosto spokojen, vyjádření paní Deméterové se do této rubriky naopak velice hodí a udělala mi radost, naopak je k zamyšlení, že taková kapacita nebyla přesvědčena ke spolupráci v redakci. Nechci nikomu nasazovat psi nebo jakoukoliv jinou hlavu, ale zde měla redakčni HR zapracovat více, jelikož , jak se domnívám, nemůžeme si dovolit odliv takovýchto mozků do jiných odvětví…nicméně neděkuji…P.S. nenechala na sebe tato zemitá žena nějaký kontakt, měl bych zájem o styk…zatím tedy verbální
Nemůžu si pomoct, pořád mě bere ta ukolébavka, je fakt dobrá!
…mám taky jednu