Občas se objeví texty, které z hlavy děravé vypadnou. Tento se vrátil a připomněl událost rok starou. Zápis byl proveden bezprostředně po Velké (kačerské žranici) a doplněn v následujících dnech, po návštěvě Ryb.
WARNING: Postavy a podobnosti jsou čistě záměrné. Nevhodné pro ty, kteří cokoliv očekávají. Na pozdější reklamace nebude brán zřetel. Kafka mi to dovolil…jestli si rozumíme…EVP. Myji si ruce.
…a se mnou je občas domluva jak s posraným tancování. Čili nebudou-li se kluci vyloženě bránit, vlítneme mezi ty přežírače jak vandráci do putyky….nebo ještě lépe…jako Hitler do Belgie. Odvádíme pro jistotu děti domů a Ká se dostatečně nebrání dojít pro vercajk. Signály jež vysílá jsou slabé jak osvětlení v uličce Pod Ungeltem, nevidím je a tím pádem ani direktivnost moje není poslána do kytek hned v zárodku. Ani snad není čitelné, že se jedná, právě teď, o poslední šanci něco změnit. Donášíme nástroje k Tyfanymu a čekáme na eM. Rozhodujeme se pro špeka a tak vycházíme ven, kde se již eM vyskytuje v obležení žen. To zelí je mocné a Ká se do sálu nechce. Nakonec jdeme do toho, já s tím že nebereme žádný zajatce…co se však odehrává v hlavách Ká a eM netuším. První píseň zvládáme a vynutíme si potlesk. U druhé mám pocit jak když jsme Led Zeppelin, nicméně Ká jde při třetí pecce dolů…právě jak olověnej cepelín. Nakonec to bouchne, Ká se nasere, odsedne si a praví: “Od teď jsem jen divák” Marná je snaha publika i nás přesvědčit ho dalšímu výkonu…je vyhořelej jak Říšskej sněm. V sále je atmosféra jak v poklopci impotenta a nic tomu nenapomohou ani vtipy suché jak dědečkovej skalp. Pomóóóóc…ženy a děti do člunů, muži k pumpám. Loď se potápí. Hlavou mi řičí mej dej, mej dej…a pak se to rozplývá v lektvaru, který HND míchají už druhým rokem. Skoro se to zdá, že zapomínáme na to nejdůležitější a jediné…neposrat se byť je naše konání sebe trapnější. A v momentě, kdy se Ká vzdorovitě uhýbá chápavému polaskání své kamarádky je v mé hlavě již klid a mír…a taky absinth, rum, pivo, zelí…
Cesta do hlubin duše Ká se pootevírá vprostřed týdne U Ryb. “Vyhazuju se z kapely”, říká než dorážejí ostatní. Na to nelze nic říci…v těch prvních momentech aspoň. Vím, že když mi něco nedojde není to hned chyba České pošty, ale taky se mi zdá, že Ká by byl nejraději, aby ho ani Google nenašel. Tak to spěje k tomu jedinému možnému…že se opijeme a budeme říkat hloupé věci…například pravdu.
Drsná story. Když v Ká bouchly saze a odsedl si, rozplakal jsem se. Štkal jsem, až jsem se dopracoval k pravdě. To je pravda. To je taková pravda, že se jenom šeptá. Ššššššššššššššššš… Hehe
To je tak pěkná historka kluci, připomeňte mi, že mi jí někdy musíte vyprávět ( a vysvětlit ) znovu.