Thajské deníky – den devátý druhý den nicnedělání

Dnes platí včerejší večerní dohoda, zítra ráno jdeme pro snídani na ulici. No úplně presně by to bylo, dnes platí včerejší noční dohoda, zítra dopoledne jdeme pro snídani na ulici. Ale protože jsme vstávali docela brzo, tak platí to první, tedy šli jsme ráno. Jenže nebylo za co, tak jsme museli do bankomatu a než jsme se vrátili, tak to byla vlastně ta druhá varianta, takže jsme šli skoro až dopoledne. Při troše dobrý vůle se dá říct, že ráno je taky jakože dopoledne, takže to není zas tak důležitý, tak bych se s tím nezdržoval, pač na to tady nejni čas.

Volíme podnik kousek pod naším hotýlkem, máme to vyhlídnutý ze včerejšího večera, no však vy víte. Paní trochu zaskočilo po tom co nás sama oslovila, že budeme něco opravdu chtít v tuhle ehm hodinu. Objednáváme palačinky s banánem, nutelou, ananasem, banánem. Jako, že banánový jsou dvě, abyste to pochopili. Pak šejk s banánem, papajou, ananasem. Ano je to správně 3x shake, kterej byl bez mlíka, takže spíš takový frapé, jak tomu tady řikaj třeba na letišti. Vystáli jsme po 30 minutách ďůlek do betonu, kde se jim bude dalších min 50 let držet, voda, když zaprší. Teď už víme, proč jsme si měli sednout, ale na takovou čerstvou snídani na míru si rád počkám, navíc ten ďůlek tam už byl. Na míru s malým, jako na přání, ne na Míru Chačijeva. S tímhle Mírou se používá jiná příměra, jako že pijeme alkohol s Mírou. S malým, jako s malým písmenkem, aby bylo jasno. To malý je jako to písmenko ve slově „míra“ aby se Míra neurazil, jako narážka na vejšku ani nic jinýho tam nebylo.

Napapat, nabumbat, vykakat, papír do koše, ne do záchodu, fuj a na pláž. Cesta kolem opic, který ještě spěj, kolem hajzlbáby, která je stále ve stejné poloze, zejtra vyzkouším pro jistotu jestli dejchá. Vybalit calky a lelkovat, voda, koukat po holkách, knížka, lelkovat, knížka, voda, koukat na holky atakdále. Svačina u cikánů na lodích, ananas, vytoužené drači ovoce, kukuřice. Lelkovat, voda, koukat po holkách, knížka, lelkovat, knížka, voda, koukat na holky atakdále. Pozdní oběd u cikánů na lodích. To je dost složité slovní spojení ve vztahu k času, ale nebudu to tu vysvětlovat, však víte proč. Dětský hamburger extra pálivý, dospělácké zelené curry extra, extra pálivé, kuře na špejli s rýží a mango s rýži. Tahle loď má u mně 1* ani jeden igelit, ani jeden plast, všechno do papíru a špejlí.

Lelkovat, voda, koukat po holkách, knížka, lelkovat, knížka, voda, koukat na holky atakdále. Zabalita a pomalu domů. No domů, na hotel, no hotel, někdo by mohl protestovat, ale prostě, tam, kde spíme.

Jedinou prístupovku okupuje opičí gang a okrádá turisty. Za chvilku slyšíme řev a potkáváme Ondru se Šímou a Míšou, kterým opice ukradla fantu a druhá pytlík s melounem, holt sem pán s prakem nevidí a nedostřelí. Příště na nákup zase k cikánům na loď. Ještě pro Luďka záznam opičí školky a do klidové zóny k bazénu do stínu na kafe, zmrzku a taky potřebuju kurňa někdy psát.

Prej jdeme na západ slunce na druhou pláž. To zas bude nuda a nebo průser. Vyzkoušíme novou cestu za hotelem a zjistíme, že hned za plotem máme diamantovou jeskyni a nějaký stanový městečko, což by vysvětlovalo ty baťůžkáře, co chodí pořád naložený i na pláži. O pár metrů dál zase lezci po sklalách a řiďí to tu osobně Bob Marley a pak, že umřel. Opatrně kolem opičího gangu a pak neznámou cestou do neznáma.

Kde máme děti ? Nevím. Ok, tak  snad jdou před námi. Hele Monči a nešli kolem hotelu, ne říkali, že vědí kudy. Dojdeme do hustý hippie lokace, kde už je asi desátej Bob Marley, asi tu byl na dovče. Sem určitě dorazíme některý večer na jídlo.

Dojdeme na pláž, odkud odvezli všechny „normální turisty“ a zůstali jen hippie, žongléři, sado maso páreček a podobně simpatické kreatury. Naše děti odpovídají, že vědí jak nás najít. V klídku fotíme západ slunce a já jdu jako do moře na koupání při západu slunce, romantika, jak hovado, ve skutečnosti musím čůrat.

Děti pořád nikde, proto jim Monča volá a chytá hysterák, pač naše dítě machruje, že ok, ale ve skutečnosti nemá páru, kde je. Nejbližší bod zájmu identifikuje jako Thajsko. V zápalu nervozity, ztrácí sama orientaci a vypadá to, že zabloudila taky. Poslední info od dětí, jdeme možná na pláž a možná taky ne a pak jen opakované zvednutí a zavěšení telefonu po 120 kč za transakci. Až je najdeme, tak je osobně zabiju a zahrabu na pláži.
Poslední info s mojí přednáškou o komunikaci, přinese alespoň výsledek, jsme zpět na hotelu. Dorazíme na hotel, rodičovská přednáška a na večeři. Hipie restauračka na rohu ulice, jak od Fráni Šrámka, doladit zítřejší výlet, červený kari, žlutý a zelený už proběhlo, nějaká ta potvora z moře, hawai pizza za cenu z kategorie Onasis a kámoš Chang s kterým si rozumím víc a víc.

Na hotel na recepci, pač se musím seznámit s kámošem Singhou, společenské hry s dětmi a do hajan, pač zejtra bude vejlet, takže buď nuda a nebo průser…