Uff, vstáváme fakt brzo, pač prej dneska poletíme. Místní čas Bangkok 7 hod ráno, Slaný 1 hod v noci. Jdu do vedlejší ulice pro snídani, míjím asi 5 spících psů a jednu spící slečnu u který normálně kupujeme fresh z mandarinek, asi težká noc, nebudu ji budit. Chlapík vedle snídá vepřovou nožičku, po tý bych měl zase já těžkej den, možná týden. Když se vracím na byt, vypadá to tu zatím jako dětský zombie klub, všichni jsou převlečení, ale duchem ještě v posteli. Nasnídat, hygiena, dobalit a na taxi. Sedím vlevo vepředu a nemám volant, hustý.
Vypadá to, že pojedeme 3 dny, pač víc stojíme, než jedeme a to trvá už od včerejška. Taxi druhý party přibržďuje, otvírají se dveře a malej Šíma sděluje světu svůj názor na tempo posledních dnů rovnou natvrdo na silnici. Jsem rád, že se nebojí vlastního názoru takhle brzo a souhlasím. Highway, highway, když už to říká řidič taxíku 4 minuty, zvednu hlavu od psaní deníku a zjistím, že nestojíme v zácpě, ale na bráně, kde se platí míto. Dám mu kilo a jedeme dál. Letiště, registrovat wifi free, sejmout munzee, nalepit munzee. Čí je ten kufr, náš, vyndej tu power banku, a je v hajzlu, děti roní slzy, to je snad horší, než ztráta wifi, není to tak velkej průšvih, je to ok, mám si ji dát do batohu k sobě, uff, takový zbytečný divadlo. Prej letíme Napipi, to moc neznám, ale máme o tom s Luďkem knížku, to by mohla bejt legrace.
Ty brďo, tohle letadlo nemá wifi ani usb ani obrazovku na filmy a hry, dokonce ani jídlo a pití. My ale máme zaplacený jídlo, kdo si bezaplatil, může si s sebou vzít cokoliv, co si koupil na letišti. Máme 6 různých jidel, kdyby nějaký pálilo, aby děti neprudili. Super, vyhráváme 6 z 6ti pálivých. Auto nás doveze k moři a důrazně protestujeme. Následně pochopíme, že nejsme v cíly, ale jedeme dál lodí na místo, kam auta nejezdí. Je to taková raketa z Bangkoku, jen se tam vejdou i kufry.
Výstup je rovnou do moře a kdo má sandál, vyhrává po kolena vodu. Ještě, že ty kufry odnesou ti borci. Jo a není to napipi, to jsem poznal, ale je to Krabi či co. Vyfotil jsem Luďkovi ubykace z druhé strany, pač z té přední najdete všichni v katalogu.
Ubytovat, všechno se platí keš, to bude sranda, když máme pár drobnejch a mezi námi a pevninou hory a skály. Naladit wifi, vybalit, převlíknou a hurá na pláž. Ještě poslední varování, nenoste žádné jídlo z pokoje bikoz woe opice.
Odliv byl tak rychlej, že nechápeme a místní vyndavají traktory do moře, pro svoz turistů z lodí, pač nemaj sandál, jak já. Prostě pro vás dojede až do moře.
Všude tu jsou půjčovny na lezeckou výbavu a kdejakej šutr je v obležení.
Dáváme si pití a ovoce a jsme v obležení opic, které čekají na chybu, Ondru si oblíbili i když nemá nic, asi přirozený karizma. Jdeme tedy na beach, kde je ti to samá loď, který lítaj sem tam a vozí turisty, buď k nám a nebo od nás. No víte jak to myslím, někam, kde jsou ubytovaný. Taky je to tady samej mrak a počasí nevypadá dopředu o moc líp, tak se těšim, že budeme jediná grupa, co tu bude jezdit ne vejlety v bouřce. Všude jsou cedule kudy utíkat když bude tsunami, tam jsem v klidu a pohodě.
Zpátky z pláže, pač začíná skoro mrznou a na večeři v mistním lokálu, kterejch tu je kotel. Jednoho velkýho Changa na zapití, pokec z krajanem ze stejný vesnice, jak naša grupa a pomalu na ubykace dohnat veškerej deficit za poslední tejden. Navíc druhej velkej Chang na pokoji maká rychlostí 5,2% a 620 ml, takže dobrou…
