Večer začalo pršet a vypadá to na celou deštivou noc. Mates v noci zvrací a nemůže spát, takže já logicky taky nespím na rozdíl od moji ženy, která spí jak miminko a Ondra je náměsíčnej, běhá po pokoji a rozdává pokemony. Do toho standardní zvuky noci, takže odhaduju, že budeme ráno totální mrtvoly.
Nejhorší dovolená na světě je s ženskou. Jedete na výlet na 3 týdny na konec světa a jí to nestačí a musí na tom konci světa jezdit každej den na další výlety.
Protože Mates hodil kačenu, padá výlet lodí a protože je poslední celý válecí den, tak se má polovička rozhodla vyrazit na pláž, kde jsme se ještě neváleli, ale aby to bylo jako výlet, tak jdeme oblikou přes džugli, podle mapy to odhaduji na 1,5 dne cesty tam. Vzhledem k tomu, že mi facebook ráno napsal Michal zůstaňte dnes doma, pač déšť, ale venku je asi 40 stupňů a vlhkost, jak v zoo v pavilonu Borneo, bude to zajímavý.
Vylezeme z hotelu a dozvídáme se, že 1,5 dne výlet džunglí není dost výlet, jdeme tedy ještě do Diamond cave, tedy jeskyně vedle hotelu a to jsem si už myslel, že na ní zapomněla. Trochu se začínám bát, když se z původní ceny 200 dospělý a 100 dítě, tedy 600 bathů se vyklube spešl prajz 200 bathů koplet. Podotýkám, že jsme ani nenaznačili, že bychom chtěli smlouvat. Začínám se loučit s hromadami diamantů, jak slibuje název. Uvnitř se tato skutečnost potvrzuje, když zahlédnu 15 netopejrů, co tu visí u stropu, jak sopel pod školní lavicí, chápu už vše.
Foto jeskyně
Po výlezu z jeskyně nevypadá Mates dobře, pravděpodobně bude pokračovat ve své šou z večera, jestli to bylo tentokrát smradem z jeskyně, nebou teplem z venku, či strachem z výletu, už nezjistím. Maže tedy na hotel se mnou, jako s odborným dozorem. Jdu mu koupit sušenky a vodu, nadopuju nějakejma rádoby lékama, který maj zastavit i vlak a jde spát. Monča se ale nevzdává výletu a vyráží do džungle s Ondrou, který se za půl hodiny vrací, že taky radši zemře na pokoji, než aby ho sežral tygr a má vyřídit, že na výlet se jde a mám dorazit. Proč ? Co nadělám, nechci třetí světovou, tak musím na výlet.
Dnes je asi max teplota, kterou umocňuje totální bezvětří a moje tělo i mysl přestává fungovat. Jsem, ale jediný, kdo může zastavit tu třetí světovou, tak nějak asi zafunguje to podvědomí a jde se. Jdeme opičí stezkou, kde zjišťuji, že i opice raději utekli někam k vodě, nebo do chládku. Pak hippie vesnicí, kde dělají gyros rovnou na slunci a klukům z Rasta baru shořela samovolně všechna tráva. Jsme na pláži, je 12 hodin a do teď to vedro nebylo maximum, což jsem si bohužel mylně myslel, teď přišlo teprve peklo na zemi. Na pláži je nejmiň lidí, co jsem tu viděl, buď mají teploměr a jsou rozumný, nebo se už vypařili. Pojď, uděláme si selfie, jasně miláčku, ty woe, ono mi to BT nefunguje, teď, zrovna teď, proč ? Asi vysoká teplota, testoval to někdo vůbec v takovým vedru, smí se to vůbec ? Po 3 minutách a mínus 3 litrech odpařených z mého těla, jsem udělal selfie. Chci tu podělanou teleskopickou tyčku zabalit, ale ohmula se teplem a nejde do sebe zasunout.
Normálně bych vám vysvětlil, proč se tomu říká teleskopická tyč, ale v tomhle vedru tu nebudu riskovat.
Ok, cíl je ta poslední pláž, která je dostupná opičí stezkou, nebo vodou. Jedna grupa dnes volila cestu vodou na kajaku, alespoň ráno machrovali, ale kdo ví, jestli se jim ty kajaky dneska neroztečou. Druhá, ta nebezpečnější zbyla pro naše torzo rodiny a to po souši opičí stezkou v pralese. Musíme vyšplhat po skalách, kde jsou natažena pomocná lana a projít územím opic Langur, který vypadají, jak plyšák z Alli za dva dolary, ale nevěřím jim ani ty brejle na ksichtě.
Vyšplhali jsme na skaliska a je to tady, byl jsem napaden a 2 x zasažen opičí střelou, jakousi bobulí. Na pláži, dělají jakože nic, ale teď jsou doma v obýváku a vidím to špatně. Kličkuji 100 metrů, abych jim to alespoň trochu zkomplikoval a jsem z dostřelu. Míjíme pár lezců po skalách a slezeme k pláži, kde je ještě míň lidí, než u nás. Potkáme druhou partu, posbírám kilo střepů na pláži, kýč foto, koupíme si kokosovej ořech na osvěžení a než najdu místo, kam bych si s ním sedl, tak se vypaří, rozlučka, zamáváme cikánům v chatrči a zpět na nebezpečnou cestu opičí stezkou.
Dnes chodím po pláži jen v botách, jinak bych se vrátil s pečenejma prasečíma nožkama, co prodávají v Bangkoku vedle v ulici. Kupujeme v hippie čtvrti dětem mango s rejží a kokosovou omáčkou, k tomu 2 banány a dietní oběd je na světě. Upadám do komatu z tepla a proberu se až na pokoji s klima. Schladím se v pokoji, pak chvilku v bazénu, půlku vypiju, zaleju to ledovou kávou a jdeme na výlet zase na jinou pláž na západ slunce. Ano také jsem si myslel, že jsem se přeslechl, ale ne, sluch mám v pořádku. Výlet, ještěr…
opice s ukradeným banánem…
kýč fotka, zevlovačka, koukání po holkách, kýč fotka, zevlovačka, západ slunce nebude, pač mraky, zevlovačka, koukání po holkách a jdeme na toho plachetníka k večeři a zaplatit zítřejší dopravu na letiště, prej zas někam jedeme a letíme, takže loď a minibus to jistí. Letadlo prej máme zamluvený. Asi…
Kdepak, největší vedro nebylo v poledne na pláži, ale v hospodě s plachetníkem. Kluci protestují a odmítají zde zůstat. Přesouváme se tedy ke stolu s dvěma větráky, které to stáhnou odhadem na pocitových 35 stupňů a dám si k tomu zelené curry, takže si zase 10 stupňů přitopím.
Padla nějaká ta rejže, salát, polévka, skvělej steak z plachetníka se skvělou omáčkou, krevetky, voda, limo, kámoš Chang, prostě pecka a zbývá dohrát rozehranou stolní hru. Snad nám neshoří ty papíry, pač teplota neklesá…
Chaloupku z úvodní fotografie jsem už jednou viděl v Praze, Toto patrně bude její kopie. Nebo obráceně.
Pravděpodobně se tedy jedná o karavan, což již bohužel nezjistím, pač jsem opustil lokalitu….
Chtěl bych si ověřit nějaký informace – ten Mikuláš na triku, tam budou vánoce? A co ta ryba v tom sněhu, vona kojí?
Jeskyně je ti putna, ale triko tě zajímá čeče….
Tak promiň, ale v tý jeskyní toho k vidění moc není.